Veleas byl v pořádku. Jeho nepřítel ležel na zemi, neschopen vstát. Veleas se ohlédl po Alrömovi. Ten stál opřený o skálu a držel si pravou ruku, aby mu z ní neprýštila krev.
Veleas se za ním rozběhl, ale zraněná noha mu to nedovolovala. Upadl na koleno a Alröm se mu vydal na pomoc. Veleas byl šťasten, že Alröm je na tom natolik dobře, aby se mohl bezproblému pohybovat.
,,Veleasi?! Jsi v pořádku? Co se stalo?" Vychrlil ze sebe Alröm strachy bez sebe o přítele.
Veleas se pousmál, ale vyšel z toho spíše úšklebek, který Alröma zrovna neuklidnil.
,,Neboj, jsem v pořádku." promluvil Veleas.
,,Opravdu?"Veleas jen kývl.
Alröm mu pomohl se zvednout a odvedl ho ke skále o kterou se Veleas s chutí opřel a sedl si.
Alröm se začal přehrabovat v Torinových sedlových brašnách. Vytáhl obvaz a nějakou desinfekci.
Veleas se začal bránit, že to nepotřebuje a je vážně v pořádku. Alröm na to však nedbal.I přes Veleasovy protesty mu rozřízl nohavici. Alröm se na zranění podíval a Veleas opět promluvil: ,,Vidíš, že to vážně nic není!"
Alröm se na něj ztrápeně podíval. Veleas se tedy podíval a velmi rychle zmlk. Rána nevypadala hezky. Nohu měl pohmožděnou a uprostřed bylo malé, ale hluboké bodnutí od trnu na palici.
Alröm zranění vyčistil a Veleas sykl když na ní Alröm nalil desinfekci. Zavázal ránu a ještě se ujistil, že je to dostatečně utažené. Pak Veleas zavázal Alrömovu paži, na které byla dlouhá ale mělká rudá čára.
Rychle se najedli a se západem slunce se uložili ke spánku.
Ráno nasedli na koně a jeli dál.
Po čtyřech dnech doazili k cíli. Byli zdržení svými zraněními, ale konečně byli zde.
Zbytek jejich cesty proběhl naprosto bez problému.
Nalézali se před obrovským, smíšeným lesem Gërgerich. Konečně v domovském kraji. Blízko domova!
ČTEŠ
Důležité slovo
FantasíaObčas se žije výborně, vše je v pořádku až na malé výkyvy. Pak přijde ale z nenadání osud. A aby se život dostal kam má, je někdy potřeba slova!
