-The Last Ruler Of Water- ✔

2.kapitola

"Ahoj, můžu si přisednout?" zeptal se a usmál se na mě. Poskytl se mi pohled na jeho neuvěřitelně krásné ďolíčky. "Jsem tu nový," řekl a ještě víc se usmál. Byla jsem jak v transu. Z ďolíčků jsem přešla až k břichu a jeho krásně vypracované tělo. Je hezký. Z mého opravdu dlouhého přemýšlení mě vzbudí on.

"Ehm... Můžu si teda sednout?" Nadzvedne pobaveně obočí. Bože, já jsem taková blbka...

"Jo, jasně," řekla a dala si svou tašku pod nohy. "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se protentokrát já.

"Will. A ty?" zajímá se. Pro mě samotnou je tato situace trapná, protože tohle jsou přesně ty rozhovory, které prostě vést nechcete.

"Daisy, můžu se tě zeptat, proč sis sedl zrovna ke mě?" podotknu upřímně. Nemám moc ráda něčí přítomnost.

"Nevím. Jak jsem řekl, jsem tu nový. A když jsi ty tak upřímná, tak já budu taky. Chtěl jsem si sednout tam, ale vyhnali mě." Povzdechl si a ukázal na Angelu. Ach ano, je to taková fiflena, kterou byste nechtěli potkat na ulici, protože jakmile byste se na ni jen podívali, poslala by na vás svoje "kamarády" a oni by vám ukázali, že ona není jen tak někdo.

Ale z nějakého neznámého důvodu je oblíbená. Chce s ní chodit každý kluk. Každá holka chce patřit do jejích otroků. Až na mě. Podle mě je to je jen namyšlená kráva s IQ koštěte. 

"Nedivím se. Za chvilku si tam sednou její otroci. Věř mi, není na nikoho zrovna nejmilejší," řeknu vážně, ale v hlavě mám záchvaty smíchu.

"Cože?!" zeptá se nevěřícně. 

"Brzo pochopíš!" To už jsem to nevydržela a musela se smát. 

Nesměji se moc často, a moji "úžasní" spolužáci to vědí, tak se na mě tak půlka lidí v autobuse otočí. Ta druhá půlka totiž ještě spí. To už se začal smát i Will. Má opravdu hezký smích. Na ten bych si dokázala zvyknout. Počkat, co? Ne, ten je tu jen, protože neudělal první dobrý dojem na Angelu. Nebude se se mnou bavit. Určitě Angele poleze do zadku. Jako každý nový, každý jí nakonec propadne.

Po krátké chvíli už jsme byli před školou. Vylezla jsem z autobusu, a hned si dala na hlavu kapuci od svetru. Budu takhle nenápadnější. Moji spolužáci jsou ale moc všímaví. 

Všichni si na mě začnou ukazovat a něco si pošeptají. Snažím si toho nevšímat a jít co nejrychleji do třídy. 

"Kam tak pospícháš?" zeptá se posměšně Angela. Proto se otáčím a koukám do těch jejích nepřátelských očí.

"Co čumíš, ty děvko!" vyprskne její nechutný přítel. Nezbývá mi nic jiného než odejít. Tak mířím přímo ke své skřínce. Za sebou slyším ještě něco na způsob Srab. nebo Sere tě něco?! 

Jsem u své skřínky a v bezpečí, před hloupými posměšky. 

"Co to mělo znamenat?" Vyleká mě Will, který se právě objevil přímo za mnou.

"Možná už bys mohl pochopit," mluvím na něj, přestože jsem pořád jsem k němu otočená zády a hledám ve skřínce učebnice.

"Co pochopit?" 

"To, že není na nikoho hodná a kdo jsou její kamarádi." Konečně se na něj podívám a ve tváři mám falešný úsměv.

"Tak jdeme do třídy?" Ignoruje moje snažení se mu vysvětlit, kdo Angela doopravdy je. Asi ani nečekal na nějakou odpověď, protože už rovnou šel. Zastavila jsem ho ale svou otázkou.

"Ty tam chceš jít se mnou?" zeptám se ho nevěřícně. Nepatrně přikývl. "No, já jen, když tam půjdeš se mnou, už budeš jako já."

"Jako ty?" Zamračí se a dá si ruce v bok.

"Outsider." Snažím se, aby to neznělo tak divně, jako si myslím, že zní.

"Tak ať," řekne a popožene mě svou rukou. Jdu tedy s ním. Nic nenamítám, protože se mi jeho přítomnost líbí.