-The Last Ruler Of Water- ✔

24. kapitola

Všichni odešli. Jsem tu s mou matkou, která leží bezvládně na zemi a nedýchá. Je mi z toho na zvracení. Ale je tu i Will, který mě i přes to, že je v bezvědomí, uklidňuje. Držím ho za ruku a pobrukuji mu, snažím se ho uklidnit, protože pohled na jeho zpocené čela a zrychlený dech, mě natolik zneklidňuje, že se v podstatě snažím uklidnit sama sebe.

"Tak moc mě to mrzí..." pošeptám mu a hned po tom ztrácím vědomí, protože mě to celé nějak až moc vyčerpalo...

------------------------------------------------------

S křikem se probouzím a rychle se zvedám. 

"Daisy?!" zeptá se zmateně Will, který se teď, díky mě, probudil.

Hned jak znovu uvidím jeho oči, ho s brekem obejmu. On mě pevně chytí a hladí po zádech, tak moc mi to chybělo...

"Promiň..." řeknu mu potichu, ale hned po tom mě někdo chytí za ramena a odtáhne mě na druhou stranu místnosti. 

"Tak tohle se mi vůbec nelíbí, neměli jsme v plánu, aby jste se nám tady ještě zamilovali..." pokroutí hlavou usměvavý George, a hned po tom, co domluví, mě přiváže, tak, že se nemohu hýbat. 

Po chvíli přijde do místnosti Angela a nějací muži.

"Proč jsi to udělal?" zeptám se George. "Věřila jsem ti..." 

"Už od začátku jsem věděl, že to takhle skončí, všichni to věděli, až na tebe a na Willa," řekne a klekne si vedle mě. "V podstatě jsme na začátku nic nemuseli dělat, Will to udělal za nás. Zamilovali jste se do sebe, ale pak jsme vkročili my. Ale myslím, že si to Angela celkem užívala, že ano? Nic netušil, za nic nemohl, nic neudělal, a přes to jsi ho nenáviděla. Smutné, že?" zasměje se. 

"A jak můžu věřit, že ty to děláš z vlastní vůle?" zeptala jsem se. Nechci umřít s tím, že ho nenávidím neprávem. 

"Já jsem prostě hajzl, který tě zneužil, mě nemůžeš už nikdy věřit," domluví a stoupne si k Angele.

"A jelikož jsme se báli, že bys použila svůj Element, je tato místnost vyrobená ze speciálního materiálu, který dokáže zablokovat Elementy, to ale znamená, že je nemůžeme použít ani my. A zabít tě normální zbraní je klišé, proto tě zabijeme darem, ale jak, když se neustále chráníš?" zeptá se Angela.

"Och, už vím! Tak, že ten štít přeneseš na někoho jiného..." odpoví na svou otázku Angela a směje se u toho. 

George si popojde k Willovi, chvíli se na něj dívá, pak se Will choulí v bolesti na zemi. Nemohu se na něj jen tak dívat, a stejně mě zabijí, takže alespoň u toho nebude Will tolik trpět. Pošlu na něj tedy můj štít a Angela se radostně ušklíbne. 

Luskne na nějakého chlapa a ten si ke mě popojde blíž. 

"Ne, ne, ne! Prosím, nezabíjejte jí! Nic vám neudělala!" křičí na ně Will, ale jako by ho neslyšeli. 

U rukou chlapa se vytvářet mlha, která směruje ke mě.

Tak tohle je asi všechno. Vše, co jsem prožila, bylo zbytečné. Will, George, Rose, moje matka, ty všechny jsem milovala. George si to nezasloužil to uznávám, ale i tak to byl můj nejlepší kamarád. Rose, byla tu pro mě vždy, kdy jsem potřebovala, ale díky Angele, jsem ji začala nenávidět. Teď se za to ale nenávidím já. Moje matka, nikdy neudělala nic špatného, ale i tam je kvůli mě mrtvá. A Will, nikdy na něj nezapomenu. Moje první láska, člověk, kterého budu na vždy milovat.

"Miluji tě, Wille..." řeknu.

Ale u toho se nadechnu šedého plynu a poslední slova, která slyším, jsou pro mě něco jako dobrý konec...

"Taky tě miluji..." 

Děkuji všem, kteří to se mnou vydrželi až do konce...