Neuvěřitelnost

Ta holka

Probudil jsem se s bolestí hlavy. Je to tu zpět, neuvěřitelná bolest. Zmáčkl jsem tlačítko, to červené na ovladači. Během 2 minut přiběhla sestra s tím co se děje. Řekl jsem ji, že mě hrozně bolí hlava, ať mi dá prášek.

Na chvilku odběhla a přišla s jedním práškem. S jedním? Říkám si. To asi nebude stačit. Ne vím to, nebude to stačit, vybuchne mi hlava. 

Podala mi ho do dlaně a k tomu sklenici s vodou. Zapil jsem ho a podal ji sklenici zpět. ,, Potřebujete ještě něco?" zeptala se. ,, No, vlastně..." chtěl jsem se zeptat na tu sestřičku se kterou jsem mluvil když jsem měl nejspíše halucinace a mluvil o té holce. Nevěděl jsem jestli je to dobrý nápad. Co když budu až moc vlezlý? Ale, copak si nepamatuji svoje motto? Když mě nikdo nezná, udělej to. Protože mě nezajímá názor lidí které neznám. Dobře, řeknu si. ,, No, ta sestřička, co tu soužila v u noc co jsme měl halucinace, mohl bych s ni mluvit?" vypravil jsem ze sebe, ale nebyl jsem nadšený jak s klidem jsem to řekl. ,, Ano, Teresa Smith, ta zrovna dnes nemá směnu. Ale příští týden by tu měla znovu být..." ,, Až příští týden?" ,, No, po tom večeru, když jsi na ni mluvil, tak -" Přišel doktor, sakra. Byl jsem tak blízko. Do háje. 

,,  Á, co tu děláte sestřičko?" zeptal se ji doktor, nechtěl jsem aby měla problémy, tak jsem odpověděl za ni. ,, Jen mi přinesla prášek a sklenici vody, ještě jednou děkuji." Rychle jsem zareagoval, nějak moc rychle. Doktor zakýval hlavou na potvrzení a odešel. Byl jsem tam zase sám.

Sáhl jsem po mobilu a vytočil číslo na Toma a volal. 

,, Jo? Taky že zavoláš, bál jsem se, co se děje? Mám přijít?"

,, Nemusíš chodit, můžu ti to říct po telefonu,"

,, ok, povídej."

,, Ptal jsem se sestřičky na tu paní co tu sloužila v tu noc co jsem měl halucinace. Nedozvěděl jsem se všechno, ale vím její jméno. Teresa Smith. Prý si vzala na týden volno. Ta sestřička se kterou jsem teď mluvil nestihla říct všechno, ale vypadá to že je to kvůli mě."

,, Cože? Kvůli tobě?"

,, Jo, nejspíš jsem ji nějak vystrašil nebo něco, opravdu jsem něchtěl."

,, Eh, takže ty určitě chceš abych ji našel, a zjistil co se dá?"

,, Ano. Hlavně to jméno té holky, prosím,"

,, Dobře, večer zavolám. Teresa Smith říkáš?"

,, Ano, jsem si na sto procent jistý."

,, Nemá náhodou Luke Smith, nejpíše její syn, kavárnu v centru?"

,, Asi." nevěděl jsem, moc do města nechodím a když ano, nevšímám si lidí, natož jmen.

,, Dobře, večer zavolám," a položil to.

Nevěděl jsem co dělat jiného, než čekat. Tak jsem usnul.

V 16:08 mi zazvonil mobil. Zvedl jsem ho, aniž bych se podíval kdo volá.

,, Same?" Díky Bohu, byl to Tom.

,, Jo? Zjistil jsi něco??"

,, Ano, s Luckou, je tu se mnou, díky ni jsme se dostali k Lukovi. Zná ho, on nám řekl hodně informací. V jeho očích byl dost zděšený. Jeho mamka na tom prý není moc dobře."

,, Aha, to jsem opravdu nechtěl." Opravdu ne.

,, Take můžu začít?"

,, Ano," už jsem to potřeboval vedět.

,, No, pověděl nám co nejvíce se dalo. Jeho mamka v tu noc sloužila jako v každou jinou. Dělala něco na počítači, když v tom si k ni přišel ty. Prý si měl v očích odraz nějaké dívky, a okolo byly černé."

Nemohl jsem vůbec pobrat o čem to mluví. Černé oči a v nich dívka ze sna? Cože?

,, Pokračuj..." navrhl jsem.

,, Dobře. Stál jsi tam a ptal se po nějaké holce. Řekla ti, že neví a ať jdeš zpět do pokoje, že je pozdě. Řekl jsi si o papír a tužku. Mám to tady, ten papír, psal si nějaká čísla. 2,5,12,12,1. Neznám jejich důvod, no to je vše." 

,, 2,5,12,12,1?" 

,, Ano, já už musím končit, zavolám zítra. Opatruj se." zavěsil.

Takže čísla 2,5,12,12,1? Nějaká šifra? To jsem až tak chytrý? Nebo to byly ty prášky? Potřebuji to zjistit. 

Další den za mnou přišla segra. ,, Jak se máš?" ,, Dobře ty?" povídali jsme si asi 15 minut. 

,, Co to máš na tom papírku?" A ukázala na papírek s číslami.

,, Asi nějaká šifra... Popravdě ani nevím." odpověděl jsem.

,, A zkusil si to vyřešit?" 

,, No, jo, ale asi to beru moc složitě, takže nevím."

,, Třeba to bereš nějak moc složitě, braško."

,, Asi ano, nenudíš se?"

,, Docela jo, zahrajeme si něco?"

,, Můžeme... Tak třeba, co hádanky?"

,, Jojojo, můžu začít?"

,, Jasně,"

,, Tak dobře, kdy dveře nejsou dveře?"

,, Hah, nějak složité... Poraď mi, noták..."

,, Tak poslední písmenko je "é" a první je "o","

,, Počkej, co si říkala?" V tu chvíli mi to došlo, ta šifra... ty čísla, co když to jsou čísla pořadí písmen v abecedě?"

,, Když jsou otevřené, já vím, vzpomněl jsem si. Promiň, ale necítím se moc dobře," zalhal jsem. ,, Budeš muset jít."

,, Dobrá, tak ahoj."

Já na to nejspíše přišel.

2 5 12 12 1

Vzal jsem si papír kam jsem si ty čísla napsal a druhé písmeno v abecedě bylo B. Napsal jsem ho tam. Mezitím co jsem počítal další písmenka, někdo zaklepal. Byl to doktor. Prošel kolem mě. Mezitím jsem počítal páté písmenko. E. Už máme BE. Musím na to přijít. 

Doktor mi něco dává do kapačky. Dvanácté písmeno bylo L.

Vycházelo mi BELL. Cítil jsem jak se mi zamotala hlava. To jméno jsem měl na jazyku. Doktor mi vzal ten papír z ruky a roztrhal. Něco mi dal do těch kapaček. Viděl jsem jen matně. Všechno najednou bylo rozmazané. Ten doktor začal něco mluvit, ale rozuměl jsem mu každé druhé slovo. Něco jako " Odsud se nedostaneš. Nesmíš na to přijít." Věděl jsem že je to nějaký hajzl.

Už jsem cítil jak ztrácím vědomí a upadal do spánku. Každopádně vím, že ta holka ze snu byla Bella.