Neuvěřitelnost

Nevědomost

      Došel jsem k autobusové zastávce, a pustil si pár písniček do sluchátek. Netušil jsem že by to mohlo mezi Tomášem a Luckou vyjít. Inu, snažil jsem se tomu alespoň trochu uvěřit. Seděl jsem na lavičce okolo pěti minut než přijel autobus. Když přijel tak jsem se modlil abych odsud co nejdříve vypadnul. Neměl jsem rád město. Ne. 

   Koupil jsem si lístek a sedl si na sedačku. Pořád sem poslouchal písničky když mě napadl nápad. Co když si na dovolené najdu vysněnou lásku? Ach, to ne, neexistuje láska na tak velkou dálku, nebo snad ano? To nevím, asi to radši ani zjistit nechci. Měl bych potom divné představy, jako třeba ,, Co tam asi tak beze mě dělá?" nebo ,, Co když si našla někoho jiného? ", na to sem nechtěl ani pomyslet. Přijel jsem do své vesnice a šel pomalou chůzí domů. 

Otevřel jsem dveře a vstoupil. ,, Jsem doma, " řekl jsem, ale nikdo se nazpátek neozval. ,, Halo? " Pořád nic, neměl jsem vědomky toho, že by mamka nebyla doma. Šel jsem do pokoje a sedl k laptopu. Otevřel jsem ho, co hned nevidím, zpráva od Tomáše. 

,, Čau Samo, díky za dnešek :) " , odepsal jsem mu to samé a jestli se s Luckou nějak neintimně sblížil. Vždy si z něho dělám srandu. Neměl jsem nějak náladu tak jsem si šel lehnout a hodit šlofíka.

,, Samo!! Samo!! " slyším, nevidím odkud, nevím kdo to mluví, jen slyším dokola opakující se ,, Samo". Stál jsem u nějakých trubek, někde v nějaké oblasti města co neznám. Vedle mě stála nějaká dívka a křičela ,, Same " . Neměl jsem tušení kdo by to mohl být. Křičela to dokola a dokola a dokola. Nedalo se to poslouchat. Pomalu se to měnilo na křik s brekem. Neměl jsem tušení co se děje. Rozhlídl jsem se a viděl své druhé já. Ta dívka křičela na něj, ne na mé já, ale na mé druhé já. Bylo to nevysvětlitelné. Stál jsem tam a jen koukal co se bude dít. Najednou se vše zpomalilo a zmizelo. Nikde nic, ani památky o dívce a mém druhém já a natož o nějakých trubkách. Bylo ticho a kupodivu všude bílo. Stál jsem tam sám. Nechápal jsem to. Uslyšel jsem nějaký hlas. 

Tomáš se mnou třásl až jsem se probudil. Spal jsem, byl to jen sen, uff. ,, Co ti bylo? Byl jsi jak mrtvý!" ,, Sorry kámo, nic mi nebylo, jak ses tu vzal? "

,,Ehm, nechal jsem si udělat kopii vašeho klíče... " 

,, Cože? Ani mě to vlastně nepřekvapuje," řekl jsem s úšklebkem. ,, Ehm, co Lucka? V pohodě? Nebo?"

,, Ale jo, fajn, nic zvláštního bro, " podíval se na mě nějak, až moc na něj smutně. Nechápal jsem, zakroutil hlavou a díval jsem se dál do stropu abych se vzpamatoval ze snu, který jsem měl. Tom si sedl na postel a nahlas si oddychl. ,, Tak mluv, " říkám, věděl jsem, že mu něco je.

,, Vlastně.. " napínal jsem uši jak nejvíce jsem mohl, zajímalo mě to.

,, Zítra spolu jdeme ven a dala mi pusu na tvář!! " Chvíli jsem jen zíral do toho stropu, když v tu chvíli mi došlo, co mi vlastně Tom řekl. ,, Tyvoe kámo!!! Ty máš holku!!" ,, Jo, " odpověděl s tváří vyrovnaného člověka. Stejně jsem byl nejradši, že mi dá Lucina pokoj, ale byl jsem rád i za Toma. Jako optimista jsem byl rád za to, že si Tom někoho našel. Jako pesimista jsem nebyl rád, že si někoho našel, neudělá si čas na mě a nebude taková sranda jako dřív. 

Sedl jsem si ke kraji postele a podíval jsem se na mobil, protože jsem viděl blikající světýlko, které naznačovalo že mám nějaké upozornění. Někdo mi volal. Neznámé číslo. Čas byl stejný jako když jsem šel spát. Je divné že jsem neslyšel vyzvánění, měl jsem totiž nastavené hlasité vyzvánění. Asi jsem musel opravdu tvrdě spát. ,, Na co zíráš?" Zeptal se mě Tom. Ukázal jsem mu nepřijatý hovor od neznámého čísla. ,, Co je to za číslo?" ,, Nevím, jak někdo může mít číslo 685 725 446? To snad ani v české republice není, nebo ano?" odpověděl jsem zaskočeně. ,, Nevím, vypadám snad jako nějakej guru ohledně čísel  v české republice?" Odpověděl a já se začal smát. ,, To víš že nejsi, ale vím něco co jsi ale nebudu ti to říkat!" Zasmáli jsme se. 

Sešli jsme schody a šli dolu do přízemí, kam jsme si šli udělat něco k jídlu. Měl jsem hlad jako vlk. Nemohl jsem přestat myslet na ten sen, udivovalo mě to. Kdo byla ta dívka a proč sakra křičela moje jméno? Sny jsou prý tvá budoucnost, to co bylo, nebo úplně nakonec to si nejvíc přeješ. Navíc, měli by tam být lidé které znáte. Já tu dívku neznal. Myslel jsem o tom až natolik, že se mi udělala husí kůže. Dost, nebudu o tom přemýšlet byl to sen jako jiný. ,, Hej Tome?" ,, Jop? " ,, Zdál se ti někdy sen o někom koho, ehm, neznáš?" ,, Blázníš? Ani ne, celkem, eee řekl bych že ne ... Proč? " ,, Jen tak něco jsem o tom četl, " zalhal jsem mu.

Udělali jsme si sandwich se šunkou a sýrem jak to mám rád. K tomu jsme si dali ledový čaj, citrónový, můj oblíbený, a šli si sednout k televizi. ,, Zapni telku, já si zajdu po mobil ok?" řekl jsem Tomovi a přitom jsem se pomalu zvedal. ,, Okayyy bro, " odpověděl. Byl jsem skoro u schodů, když v tom ,, Hej Samo! " Zakřičel Tom. ,, Jo ? " ,, Kde máte ovladač?" ,, V šuplíku ve stolu." Lekl jsem se, tohle mi nesmí dělat. Šel jsem do pokoje, čapnul mobil a sešel schody dolů. Sedl jsem si pobral sandwich spolu s ledovým čajem. Kousl jsem si a v tu chvíli mi začal vibrovat mobil. ,, Wow, ty jsi asi věděl proč si vzít ten mobil dolů viď? " Řekl Tom a já jsem se jen ušklebil a spolkl sousto. Podíval jsem se na číslo a bylo tam pouze napsané " Neznámé číslo ". ,, Kdo to je? " Zeptal se Tom. Zakýval jsem hlavou, způsobem že nemám tušení a přejel mobil po displeji abych hovor přijmul. 

   Dal jsem to na reproduktor aby to slyšel i Tom, většinou jsme to takhle dělali normálně. Z mobilu se nic neozývalo. Chtěl jsem to už típnout, když v tu chvíli někdo zakřičel ,, Same!" a vypl to. S Tomem jsme na sebe nechápavě hleděli a neměli slov. 

   Byl to hlas té dívky z toho snu.