Kroutily jsme se v davu, namačkaní na sebe a bylo jen otázkou času, kdy zas omylem vrazím loktem do člověka za mnou. Nikdy bych neřekla, že na soukromé párty bude tolik lidí. Byli jsme tak natěsnaní na sobě, že se mi z té rozmanitosti vůní kolem mě dělalo špatně. Až když jsem ucítila směs cigaret a nepříjemného parfému, který zaváněl z holky vedle mě se mi chtělo začít zvracet. Možná, že to bylo i tím, že jsem v sobě měla dva panáky vodky. Dala jsem si ruku před pusu a vyběhla na čerstvý vzduch.
Hluboce jsem dýchala a snažila se nepříjemný pocit v krku zahnat pryč. Když už jsem se trochu uklidnila, opřela jsem se o zeď a sledovala noční život na ulici. Zahlédla jsem pár, který se líbal u popelnic. Ale to nebylo tak úplně to, co mě zaujalo. Mířila ke mně trojice lidí, asi tak v našem věku. Dva z nich se drželi za ruce a potáceli se podél zdi klubu. Ten třetí měl ruce v kapsách a šel vedle nich pokojným, houpavým krokem. Jeho stín jsem hned poznala. Měl černé džíny a černé tričko natržené u výstřihu. Byl to ten sexy neznámý kluk, co mi dneska klepal na dveře. Snažila jsem se zachovat klid a moc na něj nezírat, ale místo toho jsem se mu dívala hlubokým pohledem přímo do nebesky modrých očí. Prošli kolem mě. Vypadal překvapeně a zřejmě by něco řekl, kdyby ho potácejcí se holka nezastavila a nezačala ho líbat. Ten třetí kluk jí odstrčil, jemu dal pořádnou ránu pěstí a začal mu nadávat. Neslyšela jsem přesně co říkal, protože už byli celkem daleko, ale vím, že kdyby kolem zrovna neprojelo policejní auto, skončilo by to nejspíš rvačkou.
"Jenom ses tak najednou vypařila, jsi v pohodě?!" Uslyšela jsem Chloe, jak za mnou udýchaně lapá po dechu. "Je mi fajn, jenom se mi tam udělalo špatně." Usmála jsem se a přemýšlela, jestli se jí svěřit s mojí dnešní nečekanou návštěvou. Vlastně už včerejší, protože bylo něco po půlnoci. "Promiň, ale asi už půjdu. Není mi zrovna nejlíp." Objala jsem jí a vydala se na cestu domu.
Procházela jsem parkem. Byla zima a v okolí nikdo nebyl. Jakoby byl konec světa. Foukal jemný vítr a vzduch páchl po koři z cigaret. Někdo zamnou šel. Šlyšela jsem děsivé funění a hlasité kroky, jak se pomalu blíží. Koutkem oka jsem se nenápadně podívala za sebe a zrychlila jsem. Byla to mužská postava. Jakmile jsem přidala na tempu, on udělal to samé. Srdce mi v hrudníku bušilo jako vrtačka a začínaly mě bolet nohy. Třásla jsem se. Možná jsem trochu paranoidní, ale měla jsem vážně strach. Zahnula jsem doleva, abych se ujistila, že mě nesleduje. Omyl. Šel přímo za mnou a ještě zrychloval. Konečně jsem sebrala odvahu se otočit. "Potřebuješ něco!?" Snažila jsem se o milý tón, ale veskutečnosti to znělo spíš koktavě a hodně nevrle. Ve tmě jsem rozpoznala rysy kluka, kterému mohlo být tak 25. Z kapuci mu trčely černé vlasy a plandalo na něm tmavé oblečení. Zamračil se a zastavil. Přistoupl blíž, až jsme se skoro dotýkali hlavami. Cítila jsem jeho dech. Měla jsem chuť odstoupit, ale nechtěla jsem, aby na mě bylo znát, že mám strach. Připadala jsem si jako v nějakém snu. "Tak co je?!" Vyprskla jsem. V tu chvíli mi položil ruku na tvář a hluboce se mi zadíval do očí. Trhla jsem sebou a aniž bych se stihla rozkoukat, strčil mi jazyk do krku. Snažila jsem se ho odtrhnout, ale on mě pevně držel za paže. Nemohla jsem ani křičet. Přitlačil mě ke zdi a pomalu sjíždel rukou směrem dolů. Mrskala jsem sebou, ale neměla jsem šanci. Začal mi rozepínat knoflík u kalhot. V tu chvíli jsem uslyšela něčí křik. "Hej! Pusť jí!" Odtrhl se ode mě, chvíli se rozhlížel po zdroji hluku a když se jeho pohled zastavil na černé siluetě v dálce, odhodil mě na zem a začal utíkat. Dopadala jsem na zem v bezvědomí a poslední, co si pamatuju byl jemný dotek ruky a známý hlas.
*píp* *píp*. Probudilo mě otravné pípání nemocničních přístrojů. Bolela mě hlava a v krku jsem měla knedlík. Otevřela jsem oči a zadívala se na sestru ležící vedle lůžka na gauči. Chtěla jsem promluvit, ale místo toho jsem ze sebe vydala jenom skřípavý zvuk. Claire sebou trhla a když zaznamenala, že jsem vzhůru, rozběhla se a vtáhla mě do vřelého objetí. "Rose, je mi to tak líto." Popotáhla. "Kdybych věděla, že půjdeš domů pěšky, odvezla bych tě." Nevím, jestli jsem se už zmínila, ale momentálně jsem bydlela jenom se sestrou. Máme v rodině docela pochmurnou minulost a nevím, jestli se mi o ní chce úplně mluvit. "To je dobrý, k ničemu nedošlo." "Ale mohlo. V nejbližší době tě nikam nepustím, zůstaneš doma. Doktor říkal, že z toho můžeš mít dočasné trauma, tak aby se to nezhoršilo." "Jak dlouho?" zeptala jsem se. "Minimálně tak měsíc." Zůstala jsem na ní zírat. Nevydržím doma ani den, natož měsíc. "Hele ale já jsem v pohodě a už nejsem malá, je mi 19, můžu si dělat co chci!" "Doktor říkal, že.." "Je mi jedno, co říkal doktor, už jsem dospělá sakra!" Vyjela jsem na ni a hned jsem toho litovala. Nikdy jsme se nehádaly a teď nebyla vhodná doba s tím začít. Claire zůstala k mému překvapení v klidu. "Já vím, že to musí být těžké, ale dokud bydlíš u mě, budeš muset hrát podle mých pravidel." "To bude otrava." Zamumlala jsem. Claire vyplázla jazyk a zašklebila se. "Aspoň spolu zkouknem nějaký díly Supernatural." Zasmála se a chytla mě za ruku. Potom zase zvážněla. "Nebýt toho kluka, nevím kam až by to zašlo." "Jakýho kluka?" Zeptala jsem se zmateně. "Jsi tady hlavně díky němu. Zavolal sanitku a jel s tebou až sem. Počkal by tu, ale musel jet do školy. Moc milý kluk."
Už jsem byla 2. den doma. Pořád jsem o něm přemýšlela a užíral mě pocit, že nevím kdo to byl. Bylo zvláštní, že i přesto, co se mi stalo jsem myslela jenom na něj. Claire se ke mně teď chovala jako matka, což mě štvalo ještě víc. "Fakt nemůžu jít aspoň do školy?" V pondělí ráno jsem zastihla Claire v kuchyni. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale doma už byla hrozná nuda. "Co tu děláš? Je teprve půl sedmý, běž ještě do postele." "Nemůžu usnout." Zasyčela jsem. Sedla jsem si do obýváku, zabořila se do pohovky a zapla televizi. I přestože dávali jenom dokument o mořském světě to bylo mnohem zábavnější, než pořád ležet v posteli. Claire mi ale vytrhla ovladač z ruky a zmáčkla vypínač. "Po ránu není vhodný koukat na bednu." Řekla kysele a odhodila ovladač na stůl. Znuděně jsem si odfrkla a odplazila se nahoru do pokoje. Čekal mě měsíc plný nudy.... Teda aspoň jsem si to myslela.
