Z pohledu Claire:
Otevřela jsem dveře od auta a než jsem si sedla, zadívala jsem se na hodinky. Bylo 7 ráno. Šla mi pára od pusy a na trávě byla ještě jinovatka, ačkoli slunce už bylo dávno na obrozu. Zabořila jsem hlavu do měkké sedačky. Hluboce jsem se nadechla. Zužoval mě pocit únavy a představa, že bych měla jet domu a starat se o Rose tomu jenom přidávala. Zatahala jsem za pás a připnula si ho k hrudi. Zaslechla jsem, jak mi kručí v břiše. 'Už aspoň tak 8 hodin jsem nejedla, myslím, že mám nárok na krátkou zastávku na snídani.' řekla jsem si pro sebe a nastartovala motor.
Dojela jsem na malé parkoviště, na kterém stála jenom tři auta. Když jsem vystoupila, ovinula mě příjemná vůně čerstvého pečiva a kafe. Zhluboka jsem jí do sebe nasála. Přinutilo mě to k úsměvu. Přede mnou se rýsovalá malá, dřevěná, barevná kavárna s velkým poutavým nápisem na štítu 'Kavárna U Billieho'. Ve předu byla malá terasa, na které ale nikdo nebyl, protože byla ještě zima. Na malých oknech stály květináče s kytkami různé barvy a druhu, které dodávaly okolí jarní dojem. Otevřela jsem dveře. Přivítalo mě jemné cinkání zvonku přidělaném na dveřním trámu. Posadila jsem se ke kulatému stolku u okna a hned se nademnou objevila servírka s vřelým úsměvem ve tváři. "Výtejte u Billiho, co si dáte?" Nakoukla jsem do menu a když jsem zahlédla malý ozdobný nápis 'palačinky s borůvkovou polevou', začaly se mi sbíhat sliny. "Dám si kávu a jedny palačinky, prosím." odpověděla jsem s úsměvem. Servírka kývla hlavou a odešla. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila sestřino číslo. Po šesti zazvoněních jsem to vzdala. 'To mi ještě chybělo.' řekla jsem si a promnula si oči. Od doby, co máma umřela jsem se o všechno musela starat já. Už to tak bylo 11 let a já si na to pořád nezvykla. Pamatovala jsem si, že hned ten den, co se to stalo, táta odjel někam do Brazílie a od té doby jsme ho s Rose neviděly. Uráčil se nám napsat pár dopisů, ale nikdy jsem je neotevřela. Rose jsem o nich neřekla, protože jsem nechtěla, aby si dělala naděje. Jediné, co mě teď dokázalo rozveselit byly palačinky, které právě přistály na stole. Vzala jsem příbor a nacpala si pusu palačinkou, která se pomalu rozplývala na mém jazyku. Napila jsem se husté pěny, z pod které prosvítala tmavě hnědá nahořklá tekutina. Olízla jsem si rty. Byl to perfektní začátek perfektního dne..... Teda aspoň jsem myslela, že bude perfektní.
Projížděla jsem regály s nákupním košíkem a v hlavě se mi honil seznam věcí, co musím koupit. Řekla jsem si, že než se vrátím domů, zajedu ještě něco koupit, aby Rose neumřela hlady. Protože teď ze mě byla chůva. Připadala jsem si stará a unavená. Zajela jsem k oddělení s mraženým ovocem a do košíku jsem hodila 5 studených sáčků. Potom jsem se zastavila u mrazáků se zmrzlinou. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si můžu takovou kalorickou bombu dovolit a dospěla jsem k názoru, že jelikož jsem už svoje 'zdravé stravování' porušila palačinkami, je už příliš pozdě na sebezapírá.Rychle jsem jí hodila do nákupního košíku a odešla jsem ke kase.
'Čas jet domu.' povzdychla jsem si. 'Je čas zahrát si zase na roli matky.' Neberte mě špatně, mám Rose ráda, ale občas jsem prostě začínala být z těchto věčných povinností unavená. Jasně, bylo jí už skoro 19 a mohla klidně bydlet sama, ale něco v koutku mé mysli mi říkalo, že po tom, čím si prošla s matkou a otcem, na to ještě nebyla připravená. Jela jsem naší ulicí a v dálce jsem uviděla kouř. 'Zase tam někdo pálí listí.' řekla jsem si. Zastavila jsem u fialového domku a chystala se jít dovnitř. Položila jsem ruku na kliku. Podívala se na hodinky. Bylo už půl desáté, Rose by měla být vzhůru. Chtěla jsem otevřít dveře, když v tom jsem se zarazila. Ten kouř byl celkem rozsáhlý na to, že by jenom někdo pálil listí. Snažila jsem se vybavit si, odkud by ten kouř mohl vycházet. Když jsem zahlídla u našeho domu kolo, na kterém jezdila Chloe, došlo mi to. Přesně tam na tom místě ležela ta stará stodola, v které si Rose s Chloe jako malé hrály. Vběhla jsem do domu a doufala, že tam tam holky budou. "Rose! Chloe!" křičela jsem a zběsile běhala po domě. "Sakra, kde jste!" Když se mi nikdo neozýval, zkusila jsem znovu zavolat Rose. A ne jednou, po třetím neúspěšném dovolání, jsem to vzdala a vyrazila jsem směrem k poli, kde ležela stodola.
Běžela jsem zkrz kukuřičné pole a v ruce držela mobil v případě, že bych musela volat hasiče. Doběhla jsem na louku a v tu chvíli jsem zkameněla. Zastavil se mi dech a začaly se mi třást ruce. Zděšeně jsem koukala na červenou záři, která se linula ze zdí stodoly. Roztřesenýma rukama jsem vytočila číslo hasičů a rozběhla se ke zdroji ohně. "Rose!Chloe!" křičela jsem. Najednou jsem zahlédla Chloe venku, jak sahá do okna stodoly a snaží se něco nahmatat. Rozběhla jsem se k ní. "Chloe! Co se děje? Kde je Rose?!" Chloe sebou trhla a když se na mě podívala, v očích se se jí odrážel strach. "Claire!" Ze vnitř stodoly jsem Rosin hlas. "Claire, pomoc mi!" Odstrčila jsem Chloe a natáhla ruku Rose, která se snažila vysápat se oknem ven. V dálce jsem uslyšela pískat sirénu hasičů.
