Bylo to tady. Měsíc, kdy se všichni chovají až moc přecitlivěle a dělají, jakoby všichni byli nejlepší přátelé. Čtyři roky chodili někteří z nás sklesle po chodbách s jogurtem na triku a monoklem na obličeji. A teď... jakoby se všechno vynulovalo. Při pohledu na třídní šprty jak se snaží hrát s ostatníma fotbal jsem měla chuť zahrabat se do země. Bylo mi jedno, že při tom vypadají jako žáby na práškách, ale vadila mi ta přetvářka. Dělají, že se hrozně baví, i když se jim na břiše ještě hojí rány z posledního konfliktu v jídelně. Učitelé seděli u stolu a spokojeně pili kafe, i když se mezitím na hřišti tvořila hromada lidí, nad kterou zběsile lítal míč ze strany na stranu. Připadala jsem si trapně. Schovala jsem si hlavu do dlaní a zavrtěla hlavou.
Najednou mi někdo skočil na záda. "Trochu života do toho umírání!!" Zakřičela Chloe. Chloe je člověk, se kterým kamarádím už od dětství. Máme toho hodně společnýho, ale od tý doby, co si našla kluka to jde celkem z kopce. Předstírám, že mi to nevadí, aby si nemyslela, že jsem na ní závislá. John je někdy docela fajn, ale na základce jsme byli úhlavní nepřátelé a to v nás trochu zůstalo. Někdy mám pocit, že je s Chloe jenom, aby mě naštval. Už jsem ale starší, a tak to musím tolerovat. "Slez ze mě, bolí mě záda ještě ze včera." Zavrčela jsem na Chloe a začala sebou vrtět. Chloe poslechla a stoupla si přede mě. S vážným výrazem mně cvrnkla do nosu. Ošila jsem se a strčila do ní. Začaly jsme se smát a sedly si na lavičku. "Ale vážně, co ti je?" Zeptala se. Chvíli jsem přemýšlela jestli jí mám říct o mé mírné nenávisti k Johnovi, ale došla jsem k závěru, že by to nejspíš skončilo špatně. "Jenom...Je mi líto, že tohle všechno končí." "Lhaní není tvoje silná stránka." Uchechtla se Chloe a chytla mě za ruku. "Ať je to, co je, bude to zas v pohodě." Řekla s vlídným výrazem ve tváři. Za to jí mám ráda, že se dokáže bavit, ale když je potřeba, vždycky mě uklidní. "... Tak a teď si pojď zařádit! John pořádá večírek, takže se na to musíme trochu připravit, aby to neskončilo jako minule." Chloe vystřelila ruce do výšky a začala kroutit bokama. Na poslední Johnovo párty se to trochu zvrtlo. Všichni přišli rozpití a potřebovali si zajistit odvoz, a protože jsme byli jako jediný ze začátku střízliví, tak jsme je muselu odvést domů a celý večer nic nepít. Mám ale pocit, že i kdybychom mohli pít, byla by to stejná otrava. Zabručela jsem. "Dneska ne Chloe." Chloe se zamračila a vyskočila ze židle. "No tak, potřebuješ se rozptýlit! Pořádně se ožrat!" Zakřičela, jakoby citovala modlitbu. Všimla si, že jí pozorují učitelé a tak si sklesle sedla. "Vyzvednu tě dneska v osm." Zašeptala a zmizela za rohem školního dvora.
Položila jsem si hlavu na stůl a vzdychla. Kolem mě se prohnala skupinka kluků s fotbalovým míčem. Do které samozřejmě patřil i John. "Tak co rudovlásko, přijdeš si s náma dneska zapařit?" John stál za mnou a opíral mi míč o hlavu. "A mám jinou možnost?" Odpověděla jsem kysele. "Hoď se do klidu, přece se nechceš poslední měsíc na škole nudit." Sedl si vedle mě a míčem si dribloval o stůl. "Přestalo vás bavit hrát se šprtama?" Uchechtla jsem se. "Jsou to jelita. Ani se netrefí do míče." "Oni mají o vás a vašich znalostech z učení nejspíš stejný mínění." John se ušklíbl a vyplázl jazyk. "Měla bys na mě být hodná, když teď chodim s tvojí nejlepší kámoškou." "Kvůli ní, ale ty seš mi docela ukradenej." Zasyčela jsem. Nechtěla jsem si ho znepřátelit ještě víc, ale koledoval si o to. Vstala jsem a s nepatrným mávnutím ruky odešla. Narvala jsem si sluchátka do uší a šla směrem domů. Bylo půl sedmý, tak jsem se musela připravit než ke mně Chloe vtrhne. Došla jsem před tmavě fialový rodinný dům. V oknech se svítilo, což znamená, že sestra zůstala doma. Vzala jsem za kliku a kdybych se neuhla, vletěl by mi talíř přímo do obličeje. Přede mnou stál sestry přítel a kousek před ním ona. Oba byli v bojovném postoji a sestra držela v ruce další talíř. Když mě uviděla, jak se vyděšeně krčím u dveří, zamračila se. "Já myslela, že přijdeš později." Řekla zmateně. Už zase se pohádali. Vlastně už jsem byla zvyklá, že se každou středu vrátim domů a málem přijdu o hlavu. "Tak už vypadni a ani se nezkoušej vracet!" Hádka skončila, když se sestře podařilo Stevena konečně vykopnout. Sledovala jsem jí, jak se s brekem sesunula na podlahu a opřená o zeď si schovala obličej do dlaní. Bylo mi jí líto. Steven byl strašnej idiot, ale myslela jsem, že když je s ním sestra šťastná, tak jí to nevadí. Přisedla jsem si k ní a dala jí ruku kolem ramen. "To bude zas dobrý. Vykašli se na něj, byl to ňouma." Zahlídla jsem, jak se usmála. "Dáme si zmrzku a podíváme se na někakej film, co ty na to?" Řekla jsem povzbudivě. Vyskočila jsem a natáhla Claire (sestře) ruku. Když jsem ucítila její stisk, věděla jsem, že se všechno mění k lepšímu.
Ahojky :)
Jenom vás chci opožděně upozornit, že je to můj 1. Příběh, takže z toho vznikne zřejmě nějaká hrozná kravina- Dobrou reklamu si dělám ;D Každopádně jestli to vůbec někdo čte, tak díky a doufám, že vás to zatím aspoň trochu baví. :)
