Seděly jsme na zahradě a Chloe mi sdělovala novinky "Přišel k nám nějakej novej kluk." řekla a znuděně si namotávala zkroucený pramen vlasů na prst. Zvědavě jsem nadzvedla obočí. "A jakej je?" Chloe se na mě zaculila a prudce se zvedla z lehátka. "Až se uráčíš přijít do školy, řeknu ti to." Bojovně zvedla hlavu a odešla do domu. Naštvaně jsem mávla rukama a šla za ní. Krčila se před naší ledničkou se zklamaným výrazem ve tváři. "To tu nemáte nic normálního k jídlu?" Když jsem jí uviděla, jak ohrnuje nos nad mraženou zeleninou musela jsem se zasmát. "Claire zkouší jíst zdravě." protočila jsem očima a zamířila do mého pokoje. Stoupla jsem na špičky a natáhla se pro malou krabičku, která stála na horní polici skříně s oblečením. Když jsem otevřela její výko, Chloe do ní zabořila ruku, div mi krabička nespadla na zem a si naplnila hrst čokoládovými bonbony. Zavřela jsem krabičku a zastrčila jí za sloupek poskládaných triček. "Když už jsme u tý rebélie," Chloe si utřela pusu od čokolády a natáhla ukazováček směrem k oknu. "pojď si trochu zařádit, když tu tvoje ségra není." Zavrtěla jsem hlavou. "Zabila by mě." Chloe se svalila na postel a zabořila hlavu do polštáře. "Já se tu s tebou unudím k smrti!" zamumlala. Sedla jsem si vedle ní a zasněně se zadívala ven. Nevěděla jsem, co mám udělat. Hrozně moc jsem odsud chtěla vypadnout, ale Clair by měla hrozný strach. "Máš pravdu, Claire by mě neměla takhle věznit." Chloe se uculila, vymrštila se na nohy a chytla mě za zápěstí. Jsem na tebe pyšná. Vyplázla jazyk a začala mě tahat ven ze dveří.
"Claire tě hrozně dusí. Chápu, že co se ti stalo je hrozný, ale tohle už je moc." Chloe seděla na větvi starého stromu a pohupovala nohama do rytmu melodie, která vycházela z telefonu v mé kapse. Sklonila jsem hlavu. "Já vím, už z toho věčnýho dřepění na gauči začínám šílet." Chloe seskočila na zem a přisedla si ke mě. Položila mi ruku na ramena a odfrkla si. "Chtělo by to nějaký vzrůšo." Kývla jsem hlavou na souhlas a opřela se hlavou o strom vedle nás. Poslední dobou jsem byla pořád unavená-i přes to, že jsem byla už skoro měsíc bez přestávky doma. Nic nedělání dá docela zabrat. Chvíli jsme tam jen tak seděly a poslouchaly hudbu. Když skončila poslední písnička, Chloe rozhodila rukama do vzduchu a prudce vstala. "Je čas." ve tváři se jí objevil rebelský úsměv. Natáhla ke mně ruku. Chytla jsem se jí a vyhoupla se na nohy.
Šly jsme úzkou cestičkou, která byla ve vysoké trávě jen málo vidět. Před námi se objevilo kukuřičné pole, jehož stébla byla tak o hlavu vyšší než my a byla ještě mokrá od včerejšího deště. Zabočily jsme doprava a šly podél něj. Začalo se stmívat a vítr sílil. Kukuřice sebou házela ze strany na stranu a mraky zběsile putovaly po obloze. Zastavily jsme se před malou, nenápadnou cestičkou vedoucí do kukuřičného pole. Kdybych to tu už neznala, ani bych si jí nevšimla. "Jsi si jistá, že tam chceš jít?" zeptala jsem se Chloe. Chloe mávla rukou, chytla mě za zápěstí a ve vteřině jsem se ocitla v tmavém bludišti kukuřice. Vedla mě pořád dál. Už jsem ani nevěděla, jakým směrem jdeme, když v tom se před námi objevila louka, na které stála v dálce stará, zchátralá stodola. Zastavily jsme se a kochaly se výhledem na obrovské dřevěné stavení, ve kterém jsme v podstatě strávily dětství. "Jme tu!" zaječela Chloe, aby uvolnila atmosféru. Seběhly jsme z kopce ke stodole.
"Vůbec se to tu nezměnilo." řekla jsem překvapeně. Na polorozpadlém trámu nad vchodem stále visel přívěsek ozdobený korálky a mušlemi, který jsme tam asi tak před pěti lety pověsily. Podél zdi se vynuli dlouhé uschlé rostliny, které dosahovaly přes okna až na střechu. Nad námi se tyčily vysoké dvoukřídlé dveře s vyřezávanými ornamenty, do kterých byl zarostlý mech. Vzala jsem za kliku a zatahala. Dveře zaskřípaly, ale ani se nepohly. "Uhni, ty vyžle." Chloe mě odstrčila a vší silou do nich vrazila, až skončila na zemi. "Au." zasténala a rukou si mnula rameno. Vyplázla jsem na ní jazyk a pomohla jí vstát. "Dveře pitomý!" zasyčela Chloe a kopla do nich. Přes všechno naše úsilí i šrámy, co měla Chloe na rukou a teď i na nohou dveře zůstávaly nedobytné. Dostala jsem nápad. Když jsme byly malý a nemohly jsme dosáhnout na kliku, vlezly jsme dovnitř malým okýnkem z druhé strany stodoly. Bylo sice úzké a už tehdy jsme se tam skoro nevešly, ale s mojí výškou jsem se tam nějakým způsobem protlačila.
Ocitla jsem se ve velké zaprášené místnosti s malým ohništěm uprostřed. Vzduch voněl senem, ale zároveň i zatuchlinou. "Haló, to mě tu jako necháš?!" Uslyšela jsem Chloein hlas z druhé strany dveří. Vzala jsem za kliku a vší silou se o ně opřela. Ozvalo se několik ohlušujcích skřípavých zvuků a dveře povolili. "Můj zachránce!" zakřičela Chloe a skočila mi kolem krku. "Najednou se ti hodilo, že jsem vyžle, co?!" zavtipkovala jsem. Chloe protočila očima a zamířila k ohništi. "Jako bych se vrátila zpátky v čase." V rukou svírala malého plyšového medvídka, kterého jsme tu nechaly, když jsme tu byly naposledy. Chloe se přehrabovala v hromádkách sena a házela je do ohniště. Potom jsme si sedly na zaprášenou zem a ona vytáhla zapalovač a deky z batohu. "Uděláme si malou pyžamavou party, jako když jsme byly malý." zaculila se a škrtla. Potom se ale zarazila. "Claire si nevšimne že jsi pryč, když má noční, že ne?" Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, ta se vrátí až ráno." Chloe na mě spiklenecky mrkla a přiložila zapalovač k senu. Plamen se pomalu rozrůstal až ke kamenům, které sloužily jako ohraničení ohniště. Bylo super být zase venku. Koukaly jsme do ohně a já si představovala jak ležím na pláži u moře. Naprostá volnost, bez starostí, povinností.... Bez Claire. Začaly se mi klížit oči. Už jsem skoro spala, když v tom mě vyrušilo dusivé kašlání a křik.
