Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybav...
Otevřela jsem oči, můj pohled byl rozmazaný a hrozně mě bolela hlava. Když si moje oči přivykly na šero, rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v temné místnosti, nahá a celá od krve. Na rukou i nohou jsem měla pouta. Přicházela jsem k sobě, cítila jsem bolest v celém těle a chvěla jsem se zimou. Pokusila jsem se zvednout, ale podlomily se mi nohy. Spadla jsem na zem a začala zoufale brečet. Zaťala jsem pěsti, silně jsem mlátila do země a křičela.
Těžké ocelové dveře se otevřely a mezi nimi stáli 2 muži. "Ta děvka už je vzhůru, šéfe." Slyšela jsem jejich kroky, mířily přímo ke mě. Jeden mě drsně chytil za pohmožděnou ruku a já vykřikla bolestí. Posadil mě a chytil mě pod krkem. "Je tě škoda na takovej osud, co?" díval se mi přímo do očí a jeho ruka sjížděla dolů po mém hrudníku. Ucukla jsem, vzápětí jsem dostala facku, hlavou jsem se odrazila od zdi. Tma.
Když jsem se znovu probudila, muž s jizvou na tváři hladil mé vlasy. Všimla jsem si, že mě přemístili. Byla to místnost s malým oknem a já ležela přivázaná k matraci. Snažila jsem se posadit, ale mým tělem znovu projela ostrá bolest. "Měla by jsi odpočívat, za chvíli je tady." vyděsila jsem se. Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybavovat útržky toho, co se stalo. Mé oči se znovu zalily slzami.
"Tady je, pane, doufám že budete spokojen." usmál se muž s jizvou a počítal tučný balík peněz. Zvedla jsem hlavu za hlasy. Ve dveřích stál starý, tlustý muž v obleku, s černým kloboukem a černými brýlemi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
