Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybav...
Následující týden jsme se s Kentem míjeli. Odcházel brzy ráno a vracel se pozdě večer. Když jsem se snažila s ním komunikovat, odbyl mě.
Ale nevzdala jsem to, byla jsem pevně rozhodnutá vyjádřit mu svůj vděk. Kdyby nebylo jeho, nejspíš bych teď... cítila jsem po tváři téct slzy. Myšlenka na Kenta mi opět vykouzlila na tváři úsměv. Rozhodla jsem se nám udělat večeři!
Jediné jídlo z lednice, které jsem uměla připravit, byly vafle. Vzala jsem z poličky dva talíře, naložila na ně přiměřené porce a dala ohřát do mikrovlnky. Horké talíře jsem položila na stůl, posypala skořicí a nakonec přidala šlehačku. Než jsem stihla připravit příbory, slyšela jsem otevírající se dveře.
Kento přišel do kuchyně a trhl sebou. "Připravila jsem ti večeři!" řekla jsem důležitě a násilím mu nacpala do ruky vidličku. Byla jsem šťastná, že se vrátil, že zase můžu být v jeho přítomnosti.
"Nemám čas na tyhle blbosti." řekl arogantním tónem a hodil vidličku na stůl. Moje ústa se naplnila hořkou chutí. "Jen... jsem ti chtěla udělat radost." řekla jsem zlomeně. Na jeho tváři se objevil nadřazený úsměv. Přišel ke mě a uchopil mě kolem pasu "Proč mi neuděláš radost svým tělem?" cítila jsem v jeho hlase stupňující se dominanci způsobenou chtíčem. Vzal mě do náruče a odnesl mě do svého pokoje. Když mě položil na postel, mé tělo se rozechvělo vzrušením. Cítila jsem váhu jeho těla na tom svém. "K- Kento.." řekla jsem vyděšeně "Chceš mi přece poděkovat, nemám pravdu?" zašeptal mi do ucha, zatím co jeho ruka něžně vnikala pod moji košili.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
