Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybav...
Kento se hlavou opíral o sklo okýnka a sledoval ubíhající cestu. "Stejně si myslím, že byste měl ještě několik dní zůstat u mě." řekl naštvaně soukromí doktor jejich organizace. "Jsem v pořádku." odpověděl Kento polohlasem. "No, předpokládám, že na vás doma někdo čeká." Kento jen sklopil oči. Nevěděl, kde Miyu právě teď je ani jestli je v pořádku. Měl strach. Nervozita ho trhala na kusy. Připadalo mu to jako roky, co ji viděl naposled.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odemkl dveře do svého apartmánu. Vypadal tak prázdně. Kento okamžitě zamířil do pokoje Miyu a pomalu otevřel dveře.
Její postel byla prázdná.
Opřel se čelem o futra a zaťal ruce v pěst. Nechápal, co je to za pocit, který ho neustále sžírá zevnitř.
Otevřel dveře do svého pokoje a trhl sebou. Jeho celé tělo zalilo štěstí, na jeho tváři se objevil široký úsměv. Posadil se na okraj matrace a pohladil Miyu po vlasech. Už to nebyla prázdnota ani nenávist, co vyplňovalo jeho srdce. Byl to vřelý pocit, který nikdy předtím neměl možnost poznat. Opatrně se uložil vedle Miyu a pevně ji uchopil do své náruče.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
