Oběť podsvětí

9. Apartmán č. 406

"Koupil jsem ti nějaký osobní věci, Miyu-chan!" křikl na mě mužsko-ženský hlas, podívala jsem se na Arima, stál u velkého černého auta s kouřovými skly a nakládal do kufru velkou černou tašku. Neochotným krokem jsem se vydala za ním. Skřížila jsem ruce, jako bych chtěla sama sebe obejmout. "Jaký je váš šéf?" odvážila jsem se zeptat. Arimo mě štípl do tváře "Tak tohle tě trápí, Miyu-chan?" zasmál se.

Po chvíli přemýšlení spustil "No, nebudu ti lhát.." řekl nesměle "Není to zrovna ten nejmilejší a nejvřelejší člověk na světě, ale určitě se o tebe dobře postará." jeho výraz  naznačoval, že se snaží sám sebe přesvědčit o tom, co právě řekl. A je to tady. Mé oči uhly do strany, začala jsem rychle mrkat a na tváři měla zoufalý úsměv. Arimo vybouchl smíchy.

"Bude to v pohodě, Miyu-chan, budu tě chodit navštěvovat." poplácal mě po hlavě a pocuchal vlasy. Nevnímala jsem ho, v hlavě jsem analyzovala situaci. Budu bydlet v jednom apartmánu se starým chlapem, který šéfuje mafii, s největší pravděpodobností je plešatý, má 250 kilo a nosí zlaté řetězy.

"On není ženatý?" dotázala jsem se. "Ne, vždycky byl spíš na tělesnej vztah, jestli chápeš, co tím myslím." mrknul na mě a šťouchl mě do ramena. "Znamená to že..." - "Že to bude chtít i po tobě?" přerušil mě. "Nejspíš jo." vzdychnul rozpačitě.

Během chvíle jsme stáli před malým komplexem apartmánů. Kolem byla zaparkovaná téměř totožná auta, jako to naše. Arimo vystoupil a otevřel kufr. Zaťala jsem pěsti, zhluboka se nadechla a následovala ho. "Šéf se nevrátí domů dřív jak o půlnoci." Mého těla se zmocnila eufórie, doslova jsem cítila, jak mi z hrudi spadl obrovský kámen. Arimo mi hodil klíče s kulatým přívěškem, na kterém bylo napsáno 406. 

Energicky jsem se vydala směrem ke dveřím s Arimem za zády. Odemkla jsem a zarazila jsem se. Na mafiánské doupě to tu vypadá celkem útulně. Usmála jsem se. Třeba to nebude tak hrozné. "Tvůj pokoj je támhle vzadu, donesu ti tam věci." křikl na mě Arimo. Pokývla jsem a šla za ním, ale zastavila jsem se. Na malém stolku ležel otevřený kufr, šla jsem blíž. 

Rozbušilo se mi srdce