Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybav...
"Měla by jsi odpočívat." řekl Yuri "Zdraví je teď tvoje největší priorita." stiskl pevně moji ruku "Všechno se včas dozvíš, Miyu." usmáli jsme se na sebe.
Rozletěly se dveře, stál v nich vysoký černovlasý muž, celý v černém s mohutnými gládami na nohou. Leknutím jsem sebou cukla a doširoka rozevřela oči. V hlavě se mi vybavil obličej muže s rouškou a páskou přes oko naklánějícího se nade mnou. Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce.
"Yuri, máme práci." řekl striktně. "Pane Kento, slečna Miyo.." než to stačil doříct, přerušil ho "To mě nezajímá." řekl lhostejně a v jeho očích se hromadila agrese. "Ale pane!" Kento prudce kopl do dveří "ŘEKL JSEM HNED!" ozvalo se přes celou místnost. Yuri teď už bez váhání splnil rozkaz.
Byl to naprosto jiný člověk, než předtím. Už z něj nevyzařoval klid, ale arogance a agresivita. Přesto jsem ho nemohla přestat sledovat. Byla to jeho nadřazenost a dominance, co mě tolik přitahovala?
Yuri prošel svižně kolem Kenta, který mu po celou dobu věnoval pohled lva na bezbrannou gazelu. Když Yuri odešel, Kentův pohled se obrátil na mě. Byl to ten pohled, který mě uklidnil v té hnusné díře. Zalapala jsem po dechu. Kento zvrátil pohled do země a s třísknutím dveří opustil místnost.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
