Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybav...
"Miy-chan! nesu ti pomeranče!" ozval se Arimo energicky a sedl si na moji postel. Bylo mi čím dál hůř, bíle zdi a hnusný zápach dezinfekce. Moje jediná zábava byla sledovat stromy z okna. Vzdychla jsem a zavřela oči. "Kdy už mě pustí, Arimo?" zeptala jsem se sklíčeně. "Doktoři říkali, že do 2-3 dnů." Odvětil, zatímco loupal pomeranč. "Do té odřeniny na noze se ti dostalo opravdu hodně nečistot, Miyu! Taky by jsi o ni mohla přijít!" jeho výhružný tón doprovázel vážný pohled. Znovu jsem zhluboka vzdychla "Vždyť já vím..."
***
Pomalu otevřel oči, jeho pohled byl rozostřený. Snažil se pomalu zvednout hlavu a rozhlédnout se kolem, ale zastavila ho bolest vystřelující z břicha. Zpoza tmavého závěsu se ozývaly pravidelné zvuky přístroje měřícího srdeční činnost. Před ním se začali rýsovat stíny. "Pane Kento!" prudce se odhrnul závěs a do očí ho bodlo ostré světlo.
***
Už je to týden, co jsem byla propuštěná z nemocnice. Každý další den je více nesnesitelný. Večer chodím spát do Kentova pokoje.
Jeho peřina.. voní jako on.
Nikdo mi nechce říct kde je, kdy se vrátí a jestli je vůbec v pořádku. Nemůžu jíst ani spát.
Stále ho vidím před očima.
Miluju ho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo půl 8 večer. Čas utíkal tak rychle, přitom jako by to trvalo věčnost. Seděla jsem na křesle a rukama si objímala nohy, které jsem k sobě pevně tiskla. Nevím, jak dlouho jsem nepřítomně zírala do zdi. Nevím, kdy naposled jsem měla něco k jídlu. Nevím, kolik času už uběhlo. Nedokázala jsem už brečet, mé oči byly zarudlé a slzy krvavé. Cítila jsem se prázdně.
Jako pokaždé, vešla jsem do Kentova pokoje a potichu přivřela dveře. Lehla jsem si do jeho postele a zabořila hlavu do jeho peřiny, kterou jsem pevně stiskla. Aspoň na jeden jediný okamžik, jeho vůně ve mě vyvolávala štěstí.
