Začalo to úsměvem -Vadim-

7#Den s Váďou

Je čas vyjít za Váďou.
Trošku jsem zaspala tak jsem ani nesnídala.
Jáně jsem ani nemusela říkat že jdu s nějakým klukem ven jelikož ona mě předběhla a řekla ze jede na celí den navštívit rodinu.

Spěchala jsem a rychle jsem běžela na místo srazu mě a Vádi

Ještě tam nebyl když jsem přiběhle.
Byla jsem na našem srazu asi poprvé první.
Ani chvilku jsem neváhala a začala jsem rozkládat deku na trávu.
Posadila jsem se na ni a hleděla jsem na nebe.
Baf.
Vyděsila jsem se a otočila.Byl to Váďa.
Tohle je naoplátku. Zasmál se.
Ty Seš. Zacenila jsem a se.
Obejmuli jsme se ale tentokrát to bylo jiné.
Jakobych k němu cítila něco víc.
Držel mě pevněj než kdy jindy.
Usmála jsem se nad tím a stiskla jsem ho ještě pevněj.
Pak jsme od sebe odendali hlavy a těla a jen jsme se na sebe koukly.
Usmál se a já taky.
Víš co jsem přines?Zeptal se po chvíli Váďa.
"Hmm.Netuším."

Začal se hrabat v tašce až nakonec vyndal dvě flašky Friska.
"Jéj" Rozšířili se mi panenky protože Frisko hrozně miluju a od rána jsem měla hroznou žízeň.
Podal mi jedno a jedno si nechal.
Otevřeli jsme si je a začaly popíjet.

Je to Skvělí pití.
prohlásil a zvedl Frisko nad hlavu a přes něj mu začali svítit paprsky slunce.

Vypadalo to zajímavě.
Já mu pak jen potvrdila myšlenku a řekla jsem že to vážně je Skvělí.

Tak jsem seděli a začali jsme zas pořádně kecat.
Váďa:Co děláš ve volným čase? Já:Poslední dobou jsme z hrozně skvělým klukem.
Váďa jakoby zesmutněl a řekl:S jakým?

S tebou ty hlupáčku můj.Zasmál jsem se.

Uf už jsem se lekl.
Položil mi na ramena ruku a přitáhl si mě blíž k sobě.
Zrudla jsem a spotili se mi dlaně.Div mi z nich málem nevypadla ta kluzká flaška.

Jsi snad ta nejlepší holka kterou jsem kdy potkal.
Koukla jsem na něj a on mi hleděl do očí.
Byl u mě tak blízko jako nikdy dřív.Už jsem si vážně myslela že se něco stane.
Byl blíž a blíž.
Cítila jsem tu jeho skvělou vůni.
Potřebuju tě.Zašeptal.
Málem už to bylo ale v tom nějaký mužský hlas zařval:Ty kreténe.
Odtrhli jsme od sebe hlavy co už se málem políbili a koukli jsme se co se děje.
Pod kopcem na kterém jsme seděli řval nějaký kluk tak patnácti lety nejspíš na svého spolužáka.

"Ty hajzle"! To je moje holka.

Drž hubu jo a pojď si to vyřídit pěstma.

Tak pojď blíž ty sračko.

Proč nejdeš blíž ty "skurvenej najivo. "

"Okej pičo" tak já jdu.

S Váďou jsme na sebe koukly a Váďa se zvedl.
Jsem o dost starší jdu je uklidnit.A začal scházet kopec.

Moc se mi nelíbilo že tam jde tak jsem šla hned za ním.

Hele,hele co je to tady?Zeptal se Váďa vážně.
Táhni do prdele to je mezi námi řekl jeden z nich.

Hele trochu mírněte jo?Klidnil je Váďa.

Drž hubu a vypadni neslyšel jsi.

Přes....
Když se Váďa chystal doříct slovo ten jeden z nich mu dal přes hubu pěstí.
Teď jsem se do toho vložila i já.
Kurva nech ho bejt.Odstrčila jsem ho a dořekla:Snažil se vás jenom uklidnit.Přestaňte se chovat jako malí bastardi a radši si to virešte v klidu.
Je to dětinský.

Otočila jsem se a rychle vrhla k Váďovi.
Ti dva už nic neřekli a jen odešli.

Váďo,Váďo jsi v pořádku?
Tekla mu krev z nosu.

Ano v pohodě.
Počkej mám v tašce kapesníky.
Pomohla jsem mu se zvednout a došli jsme k dece kde jsem mu podala kapesník.
Přidržel si ho u nosu a naklonil hlavu.
Bylo mi ho hrozně líto.
Položila jsem mu svojí hlavu na jeho rameno a ruku jsem mu obmotala kolem krku.
Jsi můj.Jenom můj.Zasmála jsem se a on když už mu přestala po chvíli téct krev z nosu opřel si zase svou hlavu o tu mou.

Seděli jsme takhle dlouho.
Povídali jsme si,smáli jsme se a obímali.
Obědvaly jsme sendviče a pak jsme se až do večera jen procházely.

Doprovodil mě domů a mě došlo že ho nemám jenom ráda....