2# Akce

155 8 0
                                    

Jsi tady už dlouho?Zeptal se mě ten milej kluk na kterýho jsem celou tu dobu zírala.
No jsem tady s kamarádkou zhruba dvě hodiny.Ty?Pousmála jsem se a nahodila jsem tázaví pohled.
Předchvílí jsem přišel.Je to tady docela super.Usmál se a koukl na tancující lidi.
Zasmála jsem se a potvrdila jsem že je to senzační akce.

Otočila jsem pohled zpět na něj a on nejspíš zareagoval že jsem se na něj otočila a koukl na mě taky.
Začal se trošku pochichtávat a mě to nedalo a začali mi koutky taky cukat nahoru.
Měl krásný modrý oči.Měl v nich takovou zajímavou jiskru.

Bohužel náš mimický rozhovor přerušila Jáňa co se ke mě kimácela se dvěmi pivi v rukou.
Nejspíš na ni ten alkohol působil o něco víc než na mě.
Podala mi pivo a přitom to trochu vylila na mě a na toho kluka.
Jaj!Zajdu si to umít.Jdeš taky usmál se ne mě.
Ne ne.Zůstanu s Jáňou.Řekla jsem a všimla jsem si jak mu klesl výraz v tváři.
Dobře.Obrátil obličej k zemi a zamířil k nedalekým umívárkám,které byli pro fotbalisty ale jelikož byla ta akce tak byli otevřené.
Hleděla jsem na něj jak odcházel.Ani jednou se na mě neotočil.Nevadí.
Když jsem ho ztratila z dohledu začala jsem se zase věnovat pivu,kalení,tanci a Jáně.

Skákali jsme a pili jsme pivo.
Jenže to nám pochválí už přestávalo chutnat a mi jsme přešli v něco tvrdšího.

Kamarád Petr co byl ještě stále v Kiosku nám nalil několik panáků vodky a na to pak i zelené.
Hmmm.Zašklebila jsem se na Jáňu a ona na mě.
V okamžiku jsme měli panáky v sobě.
To byla šlupka.Prohlásila Jáňa.
Jen jsem si utřela pusu a přikývla na souhlas.
Byli jsme už hrozně opilé a nejevili jsme známky normality.

Když už jsme v sobě měli tolik piva a panáků stihli jsme ještě zaběhnout na plac.
Čůůůs všichní!!! Začala jsem řvát a tancovat jako všichni tam.
Připletl se ke mě nějaký kluk.
Byl to teda kus...to si ještě pamatuju.Awwwww.
Tancovali jsme chvilku vedle sebe a jelikož já i on jsme byli nalítí nic nám nebránilo.
Chytil mě a začali Jsme se líbat.

Odtrhl jsem od něj po chvilce pusu a zařvala jsem:Tohle je nejlepší kalba ze všech.
Udělala jsem krok k Jáně ale najednou jsem ucítila strašnou bolest hlavy.
Zabodla se mi do hlavy nějaká šílená bolest.
Zrychlila jsem krok a utíkala dál za lavičky od placu k několika stromkům a začala jsem zvracet.
V tom doběhla i Jáňa a chytila mi vlasy.
Jsi v pořádku.Zeptala se mě.
Jo.....Pokračovala jsem v zvracení.
Asi už je na čase jít domů.Prohlásila Jáňa.
Nechala mě dozvracet a pak mě podepřela svou rukou.
Dobrý? ještě se ujistila.
Ano...Pousmála jsem se a zapřela jsem se o Jáni ruku.
Ta vykročila a já hned taky.
Šli jsme domů.
Vážně musím uznat že už bylo na čase.
Bylo mi blbě.Cestou jsme ještě asi dvakrát ztracela,ale hned po tom co jsme přišli domů jsem zalehla do postele a usla.

Pokračování příště... :)

Začalo to úsměvem -Vadim-Kde žijí příběhy. Začni objevovat