Červený diamant

Prolog

Dívka s hnědými vlasy střiženými do mikáda vedla za ruku blonďatého kluka, který se mírně motal po propité oslavě konce školního roku. Na zemi se ještě válely konfety, prázdné lahve od vína a piva a pódium, kde ten večer hrála kapela, zdobil nakřivo umístěný modrý nápis. Schylovalo se k ránu a dívka se ušklíbla. S postrčením kluka usadila na podlahu pódia, takže mu nohy visely dolů, a odhodila křiklavě stříbrnou vestu, pod kterou toho moc neměla.

Kluk omámený alkoholem se přihlouple usmál, dívka se k němu naklonila a pokušitelsky mu olízla krk. Pak se vzdálila a zazubila se. Luskla a kolem klukova trupu se omotaly silné provazy, které mu znemožnily další pohyb.

Naercey tušila, že teď už to přijde. Vzduch, jímž se nesla nezaměnitelná vůně vína, se prosytil sirným zápachem a vzápětí se ozvaly hromové rány, které doprovázel ďábelský smích. Najednou na prostranství s neuklizenými odpadky po bujaré oslavě vzplála vysoká ohnivá stěna, co se poté rozdělila na dva plamenné sloupy po stranách, takže odkryla vysokou postavu, jež se za nimi rýsovala v oblaku kouře. Naercey se ušklíbla. Její otec si vždy potrpěl na dramatické příchody.

Z kouře vystoupila skupina několika krásných dívek, ke kterým se nakonec připojila i ta, jež kluka přivedla. Blonďák se na ně z pódia díval dost vyjeveně, ale nesnažil se protestovat. Naercey usoudila, že za to zřejmě mohla jeho opilost a také fakt, že se před ním dívky promenádovaly takmerně nahé.

,,Třes se, bídný červe," zaburácel otcův hluboký hlas a vzápětí se vynořil z kouře i on.

Dlouhé uhlově černé vlasy mu spadaly až pod lopatky a stejně barevné oči bez zorničky svítily ze zohaveného obličeje se spoustou zahnutých výrostků. Jeho kůže byla zjizvená a kvůli pekelnému prostředí, jaké tam u nich panovalo, také nadměrně šedá a místy karmínová. Co se výšky a mohutnosti týkalo, nedokázal by mu konkurovat ani samotný temný vládce. Jeho oděv tvořil kožený oblek s černým pláštěm. Otec natočil hlavu ke straně a natáhl znetvořenou pazouru s drápy ke klukovi.

,,Hm, cítím, rád by ses oddal hříchu," řekl otec a pobaveně ukázal na dívky před ním. ,,S některou z těhle krásných dam?"

Dívky popošly dopředu a vlnily se při tom, takže to pro kluka muselo být velmi osobní. Pak se předklonily, zakroutily trupem dokola a zatřásly tmavými vlasy. Naercey si všimla, že klukovi bezděčně spadla brada a on si byla jistá, že pro něj už nebylo cesty zpět.

,,Závidíš?" zeptal se otec, když se dívky přesunuly k němu a jako poslušní psi se k němu lísaly.

Naercey bodl osten žárlivosti, ale vzápětí ho vystřídal pocit vítězství. Tolik sukub se jejímu otci snažilo poplést hlavu a on se mnohdy i nechal, avšak vždy se vrátil jen k té jediné. K jediné, s níž zplodil potomka. K její matce.

Otec od sebe sukuby odehnal a ony se pomalými krůčky vydaly zpět ke klukovi. Obestoupily ho a začaly ho hladit všude, kam jejich zvědavé ručky dosáhly. Kluk bezděčně zaklonil hlavu a podle Naercey nevypadal, že by chtěl volat o pomoc, protože se proti němu nějaké dívky spikly. Na to ho moc ovládla ta nejnižšší energie.

Jedna z dívek zavrčela a on sebou trhnul. Nejspíš si začínal uvědomovat, že to celé bylo špatně, ale zašlo to moc daleko. Konci se nedalo vyhnout. Sukuby se mu všechny najednou zakously do krku a kluk vydal přidušené vyjeknutí, které tichou noc proťalo lehce jako nůž máslo.

Dívky se hltavě krmily jeho horkou krví a pár kapek skáplo i na pódium, kde se utvořily karmínové skvrny. Po chvíli se pustily a olízly si rty, po kterých jim stékala krev. Nebylo to však nic ve srovnáním s klukovým krkem, z něhož v mnoha pramíncích crčela krev a skrápěla trávu pod jeho nohama. Klukovo bezvládné tělo spadlo na zem a Naercey se tvrdě dívala do smrtelníkových kalných a vypouklých očí bez špetky života.

Sukuby se ďábelsky zachichotaly a vzápětí se ozvalo ostré švihnutí. Všechny osoby i zavražděný zmizely, starý kazeťák se z neznámých a nevysvětlitelných důvodu zapnul. Jediné, co připomínalo ten hrozný čin, byly kapky krve na podlaze pódia.