Červený diamant

Utajený cit

Hleděl do rudých očí a hlava se mu točila, jako kdyby v ní měl střep. Svět se zdál tak nebezpečný už na povrchu a Soren se přitom ocitl tady; v říši všeho zla a utrpení. Mohl by to stále brát jako hru. Jako hloupou, až příliš bizarní hru. Proč taky ne? Nebál se smrti, i když byla i takhle za rohem, takže proč by měl cokoliv cítit. Když to bral takhle logicky, nezdály se mu jeho vyhlídky příliš drastické. Avšak opak byl pravdou a jeho chladné přesvědčování se začalo pomalu a jistě rozpadat.

Kovové rukavice navlečené na končetině přízračného strážce znovu víc semkly sevření kolem Sorenovy hlavy. Vzhlížel na toho druhého velikána zezdola a připadal si jako odsouzenec na popravišti, což ale také ostatně byl. Podle některých středověkých výjevů by teď měl sepjat ruce jako při modlitbě a domáhat se nějakých sil, přišlo mu to však zbytečné. Doprošovat se démona mu připadalo beznadějně naivní.

Brnění nahnulo přilbici ke straně a z mezery se vyhrnul černý kouř. ,,Nebojíš se, smrtelná špíno?" pravil strážce hlubokým hlasem a poklepal železnými prsty na jílec svého meče, jako by tak ukazoval, čím může být Soren mučen. ,,Nebojíš se bolesti, člověče?"

Mlčel, slovy na tohle plýtvat nechtěl. Jen si lehce přejel jazykem po vyprahlých rtech a i nadále propaloval temnou bytost vzdorovitým pohledem, za kterým se skrývala lhostejná otupělost. Jeho mozek, zvyklý tak nejvíce na dva útoky od Brandona a jeho party denně, tohle už nezvládal. Bylo to jako kdyby běžel po dlouhé, nekončící trati. Nejprve se dostavovala únava a rozmrzelost, ale nyní ji již necítil. Vlastně ani nevěděl, co si měl myslet, co měl dělat a jak se měl zachovat. Všechno jako by se vytratilo, nezáleželo mu na ničem. Tohle provázelo toho blízko smrti?

Když neodpovídal, hodilo jím brnění o zem. Vyplivnul písek a netušil, jestli ta železitá pachuť byla z jeho a nebo z krve těch, co tady věnovali mýtné před Naerceyinou akcí. Odmítal na to raději myslet. Zvedl se jen pouhých pět centimetrů z prachu a nechal hlavu svěšenou dole, takže mu černé prameny spadaly do očí. Odfoukl je na stranu a všiml si, že démoni, co si přáli se někam přemístit, nyní zaujatě stáli na místě a pozorovali, jak se nad ním stráže pošklebují chatrnosti lidského těla. I tak zůstal netečný.

,,Utekly ti nohy?" poznamenalo brnění a ozvalo se klechtání, jak se natřásalo tichým smíchem, jako kdyby to byl kdovíjaký vtip.

,,Já myslím, bratři, že on na ně pouze zapomněl ze strachu, jak se z nás klepe," podotkl další strážný, co si prozatím od Sorena držel jakýs takýs odstup. ,,Jen se podívejte na jeho bledou pokožku, jako by se chystal něco vyvrhnout."

,,To by nabral zelený odstín, ty hňupe," obořil se na něj ten, jež předtím svíral Sorenovi hlavu.

Meč prvního brnění zajel mezi spoje třetího. Ten zahrčel, jako by se mu, byť jako nemrtvému nedostával vzduch, a z rány se mu vyvalila zapáchající tekutina. A nyní strážce přiblížil tuto čepel k Sorenově hlavě a on pozoroval, jak z něho kanuly kapky a srážely se před dopadem na zem do podoby mrtvých mravenců. Nad tímto věru podivným úkazem Soren nakrčil nos.

Brnění kmitlo mečem k sobě tak rychle, jako by samo sebe chtělo podkosit a nebo jako kdyby na něj snad někdo vylil svěcenou vodu. A i když se z jeho neměnné tváře tvořené přilbicí nedal vyčíst žádný výraz, Sorenovi přišlo, že něco ten přízrak velmi překvapilo.

,,Mravenci?" zopakoval nevěřícně. ,,Na tohle si moc dobře vzpomínám, bratři. A také to vysvětluje, jak to, že ho nedokázaly smysly Temného dosud najít."

Soren nerozuměl jeho poznatku. Ano, to, že ho podzemní vládce dosud nedohledal, se sice rovnalo zázraku, ale dával to za vinu Naerceyině přítomnosti a také faktu, že... Jakému vlastně? Pro se u něj zase děla nějaká anomálie? Čím byl tady v pekle vůbec tak vyjímečný? Lilith naznačovala něco o jeho otci, ale mohl to být ten jediný důvod? Zdálo se mu to až moc ustálené na tolik stále přibývajících rozličností. Podíval se na strážce proti sobě a rozhodl se, že nemíní zůstat už nadále nečinný jako něco úplně hloupé. Ne. Bude bojovat alespoň do té doby, než se dozví pravdu o tomhle všem.