Červený diamant

Lest a zavařená pýcha

Kroky osoby, která ho zase hodlala zkoušet, Sorena přiměla k tomu, aby si opět rychle vymyslel nějakou hloupost, o níž bude hovořit. Iro, když s ním nadobro ztratil nervy - no, počítat psí blechy a jejich skoky byl prostě skvělý nápad - dal po celém svém kruhu rozhlásit, že kdo Sorena rozzlobí, nebude muset dvacet let pracovat. Když o tom Soren samotný poznamenal, jestli si bude muset kromě stonožky vzít i toho, kdo dostane půl království, už Iru u svého vězení nikdy neviděl.

Soren žasl nad tím, jak na něj v pekle nedoléhaly žádné pozemské starosti jako žízeň, hlad, spánek, škola a čas celkově. Vážně by ho zajímalo, jak dlouho už tu trčel a co zatím dělaly Lucy a máma. Třeba ještě neuplynula ani hodina a možná už celé věky. Jak moc bude jeho život jiný po tom, co se vrátí? Jakou mohl mít jistotu, že se mezitím světové velmoci nevyvraždily navzájem? Ne, to už přeháněl. A navíc, pokud by se to stalo, démoni by se jistě radovali jako malé děti.

Sorenovy podivné úvahy přerušila právě ta nová osoba. Zvedl k ní hlavu a hloupě se zazubil. Kdo by ho dokázal zastavit v tom, aby dnes počítal hvězdy a souhvězdí? Když si však všiml oranžového hábitu a vlasů vyčesaných do tvaru rohů, humor a nadhled ho opustily. Nejvyšší si ho přišel zlomit osobně a Sorena napadala jen jediná skutečnost, kvůli které by se uráčil mu udělit tak shovívavou osobní audienci; vyhrabal na něj něco, čím ho dostane. Soren přímo cítil v kostech, že zanedlouho nastane v jeho situaci obrat. Jestli k horšímu či lepšímu, to prozatím nedokázal posoudit.

Pán pekel se zastavil metr před Sorenem. Pohrdlivě nakrčil nos. ,,Tvá hloupá vůle a ještě hloupější hlouposti tě již dlouho chránit nebudou, člověče. Jsi mi přítěží už moc táhlý čas, než bych dokázal s klidem snést, tudíž jistě rozumíš, že bych tě co nejdříve nejraději přidal do své sbírky těch největších opovážlivců. Nebo bys snad raději navždy bloudil na povrchu jako strašák, jako temná zlá síla, jež se musí sytit strachem živých? Co by na tohle asi řekla tvá matka, na kterou tak ustavičně vzpomínáš, že?"

Při poslední poznámce se Sorenovi mihl přes tvář výraz zděšení. Jak to věděl? To mu četl myšlenky, nebo snad byl až tak průhledný? Satan ho propaloval neodbytným pohledem s tázavě zvednutým obočím a při tomhle Sorenovu projevu zaujatosti naklonil hravě hlavu na stranu. Soren vysílal prosby ke svému srdci, aby přestalo tak zběsile bít a on tak nemusel při chladném a kamenném obličeji vypadat jako rozklepaný zbabělec.

,,Stýská se ti po ní?" zapředl Nejvyšší potměšile, než se Soren stihl uklidnit. ,,Rád bys ji zase sevřel v náručí? A nebo bys ji snad rád od sebe odehnal? Vyčítal jí, že o tebe má starost? Pověz mi to, třeba ráda najde tvé zkrvavené a zohavené tělo s přiloženým dopisem, kde jí vše vyčítáš. Myslíš, že se pak oběsí? A tvá malá sestřička, ach, tak sladce nevinná, ji najde houpající na provaze. Z ní bude krásná osobnost, protože ji to poznamená natolik, že pak zavraždí matku své budoucí nejlepší kamarádky, to vše z čisté závisti."

,,Ticho!" vyhrkl Soren, protože tohle poslouchat nechtěl. Narážky na sebe by snesl už kdykoliv, ale ony dvě s jeho přešlapem neměly nic společného. Nesměly trpět za jeho chyby.

,,Podívejme se," poznamenal Nejvyšší. ,,Takže nakonec nejsi tak neoblomný; to pouze já mám neschopné podřízené."

Satan opsal ve vzduchu rukou kruh a pak chytil větší zavřenou sklenici s jakýmsi nafialovělým obsahem uvnitř, která se na jeho žádost zhmotnila. Podržel ji pod víčkem palcem a ukazovákem notnou chvíli Sorenovi před obličejem. Kluk moc nezkoumal ten napůl rozbředlý obsah, ale vypadalo to asi jako červená řepa v nálevu. Napadl ho pokus, jak alespoň trochu zachránit svou reputaci.