Červený diamant

Nejasné události

Přistál na kolenou. Netušil, jak dlouho třeštil oči a zatínal zuby, zatímco mu v hlavě duněl vlastní dech jako údery bubnů, ale byl si jistý, že sebou trhl, když mu rameno jemně sevřela Naerceyina ruka s drápy. S němou otázkou se na démonku zahleděl a poznal na ní, že si o něj tu dobu dělala starosti. Zašklebil se na ni.

Nikdy by nesázel na to, že v pekle narazí na temné síly, co se o něj budou paradoxně zajímat více než matka. Ale ne, tohle už přeháněl. Lilith mu svými klamy popletla hlavu. Proč by ho taky jinak zachraňovala, že? Rozhodně z toho musela mít také vlastní prospěch. Beztak to udělala proto, že chtěla ublížit Nejvyššímu. Tak proč ale Soren cítil jakési zvláštní brnění, jež se přiklánělo k pravdivosti toho, co říkala? Zabodl své modré oči do rudovlásky jako dvě ostré špice a smetl si její dlaň z ramene.

,,Co víš o Zahradě nemrtvých duší?" skoro se na ni obořil Soren tím nejnevlídnějším způsobem, jaký dokázal vyvinout. ,,A co jste tam udělali s mým tátou? Svedli jste ho z cesty a pak zavřeli tam? A já mam být další? Proč to všechno, zatraceně?"

Vstal, aby byli oba stejně vysocí, a najednou si uvědomil, že ho od zarputile zatnutých zubů už solidně bolela čelist, tak povolil. Naercey se v obličeji zračila chladná lhostejnost, jako by ji nezajímalo, co jí tam vykládal, natož aby se namáhala odpovědět. Pak jen ohrnula rty a ukázala na obdiv své špičáky, vytasené v téměř rozverném úsměvu. Její odezva Sorena popudila ještě víc než čin Naerceyiny matky. On nepotřeboval pomáhat. A na jeho vkus z něj v té krátké době, co proti svému chtění pobýval v pekle, dělali oběť v nesnázích až moc často.

,,Kdybys to viděl," pronesla konečně démonka a protentokrát natáhla své ruce pár centimetrů od Sorenova srdce. Ostražitě ji sledoval, jak od něj jako od něčeho zkoumaného střídavě přibližuje a oddaluje svou hnátu. Připomnělo mu to magnet, co by se rád k něčemu přimknul, ale neviditelná síla mu to nedovolovala.

,,Co jako?" odvážil se zapojit do její konverzace, i když by radši získal odpovědi na své otázky.

Blýskla po něm zlatými duhovkami. ,,Tvé emoce. Tedy jediná, rozhořčení. Znenadání to je jako by ti uprostřed hrudi svítila velká rudá skvrna. S každou chvílí, co ignoruji tvou vzteklost, se ještě rozšiřuje."

Znovu zatnul zuby. Takže ona to odkládala schválně! Už v sobě chtěl probudit ještě větší vztek, když ho napadlo přistoupit na její pravidla. Nebude jí přece způsobovat radost tím, že ho bude mít přečtěného. Odsunul proto svou tužbu dozvědět se pravý důvod do pozadí a nechal si v mysli jen chladný výsměch vůči Naercey. Jeho nedostane.

Poznal, že se mu to povedlo, protože od něj s našpulením rtů odtáhla ruce. ,,To má být co?"

,,Odezva," řekl monotonně. ,,A teď mluv; co určitýho jste schovaly, ty a tvoje matka, do tý Zahrady?"

,,To jsi si tyhle otázky nechával, aby nás nerozptylovaly během cesty, na tuhle chvíli, nebo jak to mám chápat?" zeptala se a on si nebyl jistý, jestli jí zcela porozuměl. ,,S matkou jsi mluvil už před jakou dobou a jelikož zuříš jako lávové jezírko až nyní, asi ti to muselo dojít až takhle pozdě, což docela pochy..."

,,Já s ní mluvil před tím, než mě sem sama poslala!" přerušil Naerceyino bezduché plácání. ,,To ona mi z nějakýho nevysvětlitelnýho démonskýho důvodu pomohla a já musim do tý Zahrady, kam mi řekla, že mám jít a dozvím se víc."

Tohle zjištění rudovlásku vyvedlo z míry. ,,Počkat... počkat, ona ti před démony, co nepatří k rebelům, pomohla? Přímo ji při tom viděli?"

,,S pláštěm neviditelnosti se zrovna nezdržovala," poznamenal Soren otráveně. ,,A ta Zahrada..."

Naercey zasyčela a než se nadál, vystartovala. Obnažené tesáky byly v tom momentě připravené trhat a jakmile mu sevřela ruce pevně okolo krku, až se mu vzduch zadrhával v hrdle, jen ho ujistila v tom, že jí tím sdělením nějak ublížil. Ihned se také lehce rozpustila Sorenova podivná a klamná představa o tom, že by si u démona nemusel hlídat záda, aby to do nich a nebo někam jinam neschytal.