Propletené osudy Cz/HP FF / POZASTAVENO NA NEURČITO

Zmrtvýchvstání

Tina

"Nech mě na pokoji!" rozbrečím se a začnu kopat na neznámého člověka v kapy. "Nechte, mě. Já jsem nic neudělala." rozbrečím se a vzpírám se mužným rukou. "Ale, můžeš krasotinko. Tvůj děď byl smrtijed. Byl přidán k Pánovy zla. Byl s ním. Tvůj otec byl taky možná smrtijed." pronese muž a chytne mě za ruku a táhne mě do nějaké kopky. "Zde, zůstaneš TLBL." zařve muž a hodí mě na kamenou podlahu. S námahou se opřu a utřu si pusy. Celou ruku mám od krve. Ten hajzl mi rozrazil ret. Najednou mě pohltí temnota a já usínám na studené podlaze spolu s krysami.

Scorpius

Otevřu napuchlá víčka a hodím zrak na hodiny. 7.17. Kdyže jsem to přišel domů? Já mám vokno. Doprčic.

"Herliw." řeknu rozespale. Najednou se u dveří objeví malý skřítek a dychtivě na mě hledí svými malými zakalenými očky. "Co, pán potřebuje?" zeptá se dychtivě. "Čaj, míchaná vajička s pažitkou a lék proti kocovině." rozkážu a převalím se na druhý bok. "Herliw, vše donese." pískne skřítek a zmizí s ozvěnou PUF. Bože, moje hlava. Co já jsem to včera dělal?

"Herliw vše donesl, pane. Lék jsem našel, máte si vzít dva. Vznešená rodina Vás očekává v 8:00 ve velkém salonku" zapiští skřítek a já mávnutím ho pošlu pryč.

Hmm, vajíčka se mu povedla. Léky zapiju čajem, zvednu se a jdu najít nějaké oblečení do skříně. Otevřu skříň a hledám něco elegantního. No tohle si asi nevezmu, když ze skříně vytáhnu tričko z názvem I don't like my family. To tričko mi minulý rok vyrobila Tina a dala mi ho k 15 narozeninám. Vzadu ve skříni najdu černý oblek s kravatou zmijozelu a s černými mafianskími boty. No, tak tohle jsem si nikdy nekupoval. Výtáhnu je a obleču se. Kupodivu mi sedí a boty jsou moje číslo. Zabořím ruce do kapsy a něco nahmatám. Opatrně to vytáhnu. Je to nějaká stará fotka. Zbystřím a pořádně se na ní podívám. Po levici stojí nějaký špekoun a na druhé straně taky. Uprostřed stojí sličný kluk s býlími vlasy a aristokratickým úsměvem. Všichni mají na krku kravatu zmijozelu a ten kluk na víc má na hlavě korunku kde je napsáno "Zmijozelský princ". Počkat! Zadívám se ještě jednou a zhlédnu že na rohu fotky je kluk s černými vlasy a tmavými oči. Neusmívá se. Jen tam stojí a dívá se na "Zmijozelského prince." Pak mě něco napadne. Přiběhnu k šuplíku a vytáhnu pohyblivou fotku. Na fotce jsem já a Tina a pak ještě naši společní přátelé Jeffrey Parkinson a Opi Dolohov. Fotka je úplně stejná. Já mám na hlavě korunku a vedle mě stojí Jeffrey a z druhé strany Eliaš Qeertl. A pak z rohu fotky stojí Tina a usmívá se. Položím fotky vedle sebe a pak mi to dojde. To je můj OTEC a ten chlapík na kraji je Tinin otec. Tak otec byl tak populární a nikdy mi o tom neřekl. Obrázky strčím do kapsy a peláším na naší rodinou sešlost.

"Omlouvám se za nepatrné zpoždění" vyhrknu. Rodina na mě kouká jako kdybych si vzal pyžamo na bál. "A já si říkala odkud ten oblek znám." usměje se babička a ukáže rukou k fotce. Ajaj. Tam je fotka mého otce a mé matky den v jejich svatby. Ale proč mi někdo strčil jejich oblek do MÉ skříně? Tento dům je plný záhad. "Posaď se Hiperione." zamumlá děd. Jde do tuhého. Děda mi NIKDY neříká mím druhým jménem. Jediná Tina ho používá. Tedy jen Hipi a hrozně jí baví mě tím jménem škádlit. Já bych dal všechno bohatství za její milý úsměv a její zvučný smích. "Hiperione, posloucháš mě?" vytrhnemě nějaký hlas ze snění. Co? " No... jak se to vezme." zkusím nahodit svůj lamačský úsměv. Děd se zamračí." Nezkoušej na mě ty ksichty. Jsi stejný jako tvůj otec. " prskne, ale pak se usměje. Otec se zašklebí a udělá psí oči na matku. Ta se zasměje. "Hiperione, posaď se." řekne vážným hlasem babička. "Stalo se něco Tině? Je v pořádku? Já jdu za ní." zvednu se a otec mě přesně v tom okamžiku zpátky zatlačí do křesla. A nenápadně se usměje. Ten úsměv se mi nelíbí. "Je v pořádku. No, jak se to vezme. Lékokouzelníci říkají, že bude mí doživotní následky. Prý výpadek paměti a výbuchy emocí. A o tom s tebou chceme mluvit." dokončí proslov babička. " S otcem Tiny.." začne děda a otec si odfrkne. ".. jsem se před lety domluvily, že až vám bude 18 let.." mluví dál a dál. Já vím kam směřuje. "se vezmete" dokončí proslov jako kdyby mi řekl, že mi vypral ponožky. Naprostá samozřejmost. "Poffy" zašeptám a vedle mě se objeví skřítka. "Láhev ohnivé wisky rok 1957" prsknu a divže po ní nehodím prázdnou láhev. Poffy kývne a PUFNe. Vezmu si hlavu do dlaní a přemýšlím. "Vzal to celkem dobře." zašeptá matka otci a ten kývne. "Určitě líp než ty." prohodí babička. " Zde je.." nedořekne Puffy, protože po ní hodím láhev od wisky. "VYPAL." zařvu a odšpuntuji láhev. Vezmu si skleničku, naliju si jí až po vrch a usrknu. "Kdy je svatba?" prohodím a znovu usrknu. Všichni na mě koukají jako kdybych jim řekl, že jsem byl v minulosti smrtijed. "No, asi příští rok v červenci." řekne rozpačitě babička. "Dobře." znovu usrknu a nalívám si další skleničku. " Kdo tam bude pozván?" zeptám se a obsah celé skleničky si obrátím do krku. "No, asi nějaké staré rodiny a přijede Tinina babička s Číny" řekne otec. "Skvěle." naliju si další skleničku a obsah vypiju do ex. "Ví o tom Tina?" zeptám se. "Myslím, že ne. Chtěli jsem jí to říct, ale..." ujme se slova matka a rozpláče se. " Mít za manželku někoho kdo není úplně v pořádku..." ujme se slova děda. "MLČ. Mi to zvládneme." dořeknu a chci si nalít, ale láhev je prázdná. "Zatracenej skřítev. Zase mi donesk malohou láhev" zařvu vztekle. Babička přistoupí a řekne" Už nepíj. Motá se ti jazyk." a pohladí mě po rameni. Já její ruku smetu a ze slovy" Jdu ven." odkráčím. Moje budoucnost je rozhodnutá, alespoň si Tinu nevezme nikdo jiný. Jen bude zvláštní mít někoho koho jsem brala jako sestru za manželku. Ale zvyknu si. Snad.

"Máslový ležák." řeknu a kývnu k hospodskému. "Tady." a podá mi ležák. Jako wisky to není, ale špatné to taky není.

"Jdu na návštěvu k slečně Tině Leanel Black Leons" řeknu a lékokouzelník ke mě kývne. Projdu opět dlouhou chodbou a na konci zahnu k Tině. Zase je bledá, oči má zavřené a ruce položené na postely. "Mi to zvládneme." zašeptám a políbím jí na čelo. "Co zvládneme?" řekne hlas a já zůstanu zírat.To se už lékokouzelníci zbíhají a kontrolují Tinu a vše zapisují do karty. Já vidím jen ty její krásné modré oči. Mi to zvládneme. Určitě.

--------------------------------

Ufff. Máme další díl. Jej. Dnes je to z pohledu Scorpiuse. Snad se Vám vše líbilo. Čtěte, votujte a komentujte.

S pozdravem Anna