Propletené osudy Cz/HP FF / POZASTAVENO NA NEURČITO

Modrovláska se bouří

James:

Viděl jsem Tinu jak rychlým krokem vybíhá a hned za ní Scorpík, který vypadal vystrašeně. Tak to je v merlinových vousech.

"Pane Pottere?" poklepala mě zástupkyně na rameno. Co zase?! "Pane Pottre tady máte obálku kde je všechno napsáno. Jen jsem tam zapomněli napsat, že Vánoce strávíte spolu. První týden u vaší rodiny a druhý u slečny Leons. A ještě něco. Zítra se dostavte do mé kanceláře. OBA!" dopoví zástupkyně a pak se věnuje rozřazování.

Po půl hodiny příjde Scorpík, který je úplně bílí a usadí se u zelenavého stolu. Samozdřejmě se hned Jeffrey na něco ptá a Opi ho plácá po rameni.

Jen matně slyším, že Scorpík je ve dvojci s Mandragorou. Nemůžu s mozku vytěsnit její modré oči a bělostné vlasy. Její chování, chůzi a její arogantní hlas, kterým se mnou mluvila. Musím za ní. Na kluky houknu něco ve smyslu " Už jdu na pokoj." a rychle vstanu a jdu hledat modrovlásku.

Tina:

" Tina Leanne Black Leons. Tvoje matka byla odvážná, ale to stejné nelze říct o tvém otci. Tvůj děd byl opomíjený, ale to co dokázal se podařilo jen málo komu. Každý s tvé rodiny je vyjímečny. I ty. Proto myslím, že člověk, kterého jsem ti vybral bude pro tebe ten pravý." dopoví hmota a utichne. Otevřu oči a zjistím, že v ruce mám starý ohořelý papír. A na něm stojí. "Jame Sirius Potter." Do hajzlu.

"Potter." vyprsknu a rozběhnu se k dveří, které vedou ven s Velké síně. Já toho arogantního floutka tak nesnáším. Já ho tak.... Já ho roztrhnu. Ne! Zabiju. Mám ho plné zuby. Ať se laskavě neplete do mého života a ponechá si svůj slavný život po boku dokonalého otce, který přemohl pána zla.

Tečou mi slzy a dopadají na studenou dlažbu Bradavického hradu. Vím kam půjdu. Musím. Teď.

Stojí před stěnou a myslím jen na jednu věc. Prosím. Z dálky slyším Hipiho jak zoufale volá. Teď ne. Musím být sama. A najednou se otevřou dveře a já proklouznu do gigantické místnosti. Jsem v Komnatě největší potřeby.

V mém případě vypadá komnata jako můj pokoj na Grimaldově náměstí. Ano, slyšíte dobře. Kdysi nám ten dům patřil, ale pak ho dostal Potter. Pche. Měla jsem tam svůj pokoj. Zeleno, červený. Rozběhnu se a skočím do postele, která pro mě znamená mnohé. U stolku mám fotku rodičů. Jedinou fotku, kterou mám s matkou. Podívám se na ní. Nejsme si podobné. Ona mé krásné hnědé vlasy a jasně oranžové oči. Vypadá jednoduše kouzelně. Jenou rukou objímá otce, který v té době vypadal jak Potter. Dám si facku. Na co já sakra myslím.

Oči se mi klíží. Chce se mi spát. A jen matně cítím, že nějaké teplé ruce mě berou a odnášejí a pak opět pokládají do měkké postele. A pak už nic. Spím a zdá se mi o mém otci.  

James:

Utíkám chodbou a hledám závoj modrých vlasů. Zdály slyším jen hlas Scorpíka jak hledá svojí Tinušku. Blbec jeden. Mám nápad.

Stojí u komnaty. Komnaty, která je tou nejlepší místností v hradě. Moje komnata vypadá jako famfrpálové hřiště. Tři obruče, košťata i dokonce párky tu nechybí.

Co to? Neotevřela se moje místnost, ale docela cizí. Rozhlédnu se. Celá místnost je červeno zelená. Po bokách stojí zdrcadla, fotky, stůl a v rohu šatní skříň. Mojí pozornost, ale zaujala velká postel. Někdo na ní spí. opatrně se přiblížím a zjistím..... Modrovláska. leží tam Tina s bělostnými vlasy. V ruce drží nějaký obrázek a teše něco mumle. V tu chvíly mě nenapadne nic lepšího něž jí vzít do náručí a odnés jí do svého pokoje. Říkáte si" Jsi blázen.". Ne nejsem jen jsme schopný pro tuhle princeznu udělat cokoliv. Cokoliv

----------

Uff. Tak co na to říkáte? Líbí? po případě mě okomentujte a pokuď chcete i vote bude dobrý.

S láskou Anna