Propletené osudy Cz/HP FF / POZASTAVENO NA NEURČITO

Expres čeká 3/4

Tina:

"Zabila jsem všechny lidi. Pán na mě bude pyšný. Můj pán mě má rád." vřeští žena v černých šatech. Dívá se na ní. Co je to za ženu. Vidí mě? "Hmm." rozkašlu, ale ženou to ani nehne. Takže, mě asi nevidí. Najednou se obraz přemění.

"Pane. Vše jsem vykonala. Na vaší žádost." řekne potichu žena a klekne si. Muž, který je oděn v černém kývne hlavou. " Dobře, Bello dobře." mrazivě pronese do prázdna. " Od Vás mě to velice těší. Je to pro mě poklona." usměje se žena a znovu se pokloní. "Můžeš jít. Něco musím zařídit." pronese muž a věnuje se papírům před sebou. Žena se objet pokloní. Opět změna obrazu.

"Dál to nejde." vyštěkne naštvaně žena. Ruce má opřené o muže s havraními vlasy a zašedlými oči. "Já se jí, ale nemůžu vzdát" namítne muž. " A jak si myslíš, že jí před rodinou uschováš. No řekne ty bláhový blbče." vyštěkne znovu žena. "Nějak to udělám." zamumlá muž a odvrátí zrak k fotce. Na fotce je žena s hnědými vlasy a v náručí drží malého chlapečka s černými vlasy, která se směje na fotografa. "Tak to jsem zvědavá." zasyčí žena a práskne dveřmi. Muž vdychne a usedne do křesla. zase změna obrazu.

"Smilovaná, prosím." zaprosí zoufale muž odění do mudlovského oblečení."Avada kadevra." pronese žena a muž na místě mrtev. Žena se rozesměje a podívá se na muže opodál. Ten se kouká do prázdna a nevnímá. "A teď ty." řekne rozverně žena a vybídne muže. "Bello já..." rozkoktá se muž. " Nebuď srab, Regule." rozesměje se žena. Muž vytasí hůlkou a s oči mu kanou slzy. "Promiň" a vysílá paprsek na ženu, která oplakává smrt svého muže. A v tu chvíly žena spadne vedle svého muže. "Skvěle Regu. Bude s tebe věrný smrtijed." poplácá žena po rameni vytřeseného muže, který teď více připomíná kluka. Rychlá změna.

"Skvěle Regulusi. Skvěle." pronese muž, který má černý habit, v prstech dlouhou hůlku a na hlavě pleš. Zase změna.

"Uteč, Wero. Prosím." žadoní muž ženu, která svírá malého chlapce. "Regule já to zvládnu." pronese a narovná se. "Wero ne! Ty nevíš jaký je. Je zlý. Našeho syna by zabil." vyštěkne zoufale muž a chytne ženu za ruku. "Wero, prosím. Kvůli mě. Až tohle skončí budeme už navždy spolu." řekne muž a dívá se prosebně na ženu. Je vidět že žena, tedy před pár měsíci ještě dívka, uvažuje. " Tak já pojedu za rodinou do Oregonu. Matka je správce letaxové sítě, takže o všem co se tu děje budu mít správy." řekne žena a v tu chvíli jí muž obejme. " Schovejte se já se za vámi vrátím co nejdříve. Opatruj našeho syna, Wero. Opatruj našeho Beltrama Arktuse Leonse Blacka. Prosím, Wero." zamumlá a žena přikývne. "Kdyby se něco stalo, pošlu Kráturu za vámi." vykřikne ještě na poslední chvíly muž a žena se v tom okamžiku přemístí. "Naschledanou má lásko." Opět změna.

"Drž tu lampu, Kráturo." řekne muž, který teď vypadá úplně jinak. Má zjizvenou tvář, vlasy se mu kroutí a má špinavé oblečení. "Krátura si myslí, že to byl špatný nápad od pána." vypískne skřítek a opatrně chytne lampu. "Kráturo je to dobrý čin. Nezapomeň, když tak informuj Weru." dá rozkaz skřítková, který kývne.

O 1 později.

"Kráturo informuj Weru, prosím." vykřikne naposledy muž a umlkne. Zemřel. V tu chvíly popadne skřítek medailonek a přemístí se.

"Slečno, Leons? Špatné zprávy nesu." křičí skřítek. U dveří se objeví mladá žena, která svírá malého kluka. "Pán je mrtev." pronese smutně. Slečna s malým děckem si sedla na židli a pustila se do usedavého pláče. "Můj Regulus... Jen mrtvý.." vzlykala a pevně držela svého syna. "Děkuji Kráturo." poděkovala skřítkovy a skřítek během jedné minuty zmizel.

Zpátky do reality:

Pomalu otevřu oči a podivím se. Kde to jsem? "Krásný den, Tino. Je 13 hodin." zasměje se Scorpius."Bradavice." zařvu a chci vstát.

"Něco sladkého milánkové?"zeptá se stařenka u dveří. Počkat já už jsem ve vlaku. Podívám se na Scorpiuse, který se šklebí.

-------------

Jej. tak trochu netradiční díl na který jsem moc pyšná. Líbí se? Chci znát váš názor.

S láskou Anna