Tajemstvi Blhova

2. kapitola

Senia seděla na posteli ve svém pokoji. Zahleděla se do prázdna. Hmm. Co teď budu dělat? Co se tady vůbec dá dělat? Tady snad nic zajímavého nebo alespoň trochu zábavného není. Vážně nevěděla, co má dělat. Čas jí běžel hodně pomalu a to bylo teprve devět ráno. Jediné co jí napadlo, byla procházka po okolí. Prozkoumání terénu. Dokonce ani nemusela jít sama. Po smrti její sestry si pořídily pejska, fenku. Dali jí jméno Sanny.

Je to kříženec Sibiřského Huskyho a Tibetského teriéra. Husky je severský pes, určený pro tahání a lov v nehostinných podmínkách, které panují např. v Grónsku. Je velký a silný. Umí rychle běhat a je věrný a oddaný svému páníčkovy. Za to Teriér je úplný opak. Malý chlupatý gaučový pes, který se sotva pohne. Má rád své pohodlí a venku moc není. Nikdo nevěděl, co z těchto štěňat vyroste, jak budou vypadat. Kupodivu tenhle pejsek vypadá jako bílý vlk. Její nádherné hnědé oči dokážou každého okouzlit.

Senia nasadila své fence obojek, připnula vodítko a vyrazily ven. Zastavila se před domem. „Co Sanny kam půjdem? Chceš do lesa nebo prolezem vesnici?" Sanny za ní rozhodla. Začala vší silou tahat směrem k lesu. „ No tak dobře počkej holka, nemusíš tak tahat já to chápu, chceš se pořádně proběhnout." Šly pěšinou k lesu, která se pomalu začala ztrácet v houstnoucí trávě a kapradí. Nakonec začala stoupat. Stromy okolo se pohupovaly ve slaboučkém větru. Nikde nebyl slyšet její známý a oblíbený hluk velkoměsta. Zvuk projíždějících aut, hluk klaksonů a šum hlasů obyvatel.

Cestičkou se pomalu dostaly na rozcestí. Jedna cesta vedla na menší louku obklopenou stromy mírně se svažující do údolí. Další pokračovala ve stínu vysokých stromů dál do kopce a poslední mizela za sesuvem půdy hned pár metrů od ní.

„Tak a kam teď. Nejspíš mi zase budeš muset poradit." Fenka neváhala ani chvíli vybrala si poslední cestičku. Senia musela přiznat, že jí pes asi čte myšlenky. Zajímalo jí, co se schovává o kousek dál. Vykročily oním směrem. Netrvalo dlouho a tajemství bylo odhaleno. Ve chvíli se před ní objevil obrovský volný prostor prudce stoupající nahoru. Po krajích byl lemovaný listnatým lesem a nahoře šla vidět malá čepička ze stromů, kterou kopec má.

„Chtěla, jsi se proběhnout co holka moje." S těmi slovy jí odepnula vodítko a pustila jí. Ta se ihned s velkou radostí rozběhla do kopce a začala přes vysokou trávu skákat jako srnka. Senia si připnula vodítko kolem krku a vykročila nahoru. Ze zdola se zdál menší. Proběhlo jí v hlavě v polovině kopce. Konečně se vyšplhala nahoru. Výhled, který se jí naskytl, jí úplně sebral dech. Scenérie vypadala jako z nejkrásnějšího obrazu na světě.

Údolí mezi dvěmi vysokými kopci hustě porostlými stromy. Uprostřed údolí tekla řeka. Její koryto nebylo vůbec lidmi upravené. Klikatilo se jako mocný had. Na hlavní cestě se sem tam mihlo nějaké auto, po chodnících občas přešli lidé spěchající do práce.

„Ne!" uslyšela z dálky výkřik. Uvědomila si, že se jí zatoulal pes. Rychle se tím směrem rozběhla. Po chvíli vběhla zpátky do lesa mezi stromy. Vyhýbala se větvím, přeskakovala kořeny a kameny. Snažila se co nejrychleji dostat se k místu, odkud se ozval výkřik.

Když doběhla, uviděla sedět na stromě holku. Mohla mít zhruba stejně jak ona. „Ahoj co tam děláš?" zeptala se jí Senia. Dívka místo aby odpověděla, vyhrkla rychle. „Honem rychle vylez nahoru. Viděla jsem tu běžet bílého vlka." Senia si s pobaveným úsměvem pískla na prsty a chvíli počkala. Mezitím se na ni dívka vyděšeně dívala, co dělá. „Panebože honem pojď nahoru, vidím ho vracet se zpátky." Senia začala hledat, odkud se vynoří.

„No konečně, kde ses toulala příšero moje. Pojď sem." S otevřenou náručí přivítala fenku. Hned jakmile k ní doběhla, chytila jí a připnula vodítko „ Jestli ses bála jí tak nemusíš. Ona je hodná, akorát hodně zvědavá. Ke každému se hned vrhá a škemrá o něco dobrého." S úsměvem se podívala na dívku na větvi. „ Jé to se mi ulevilo. Tady je to celkem normální. Už párkrát jsem tady potkala nějaké divné stvoření." Seskočila dolů z větve. Srovnala si oblečení a vykročila o něco blíž k Senii. „Já se jmenuji Roxana Breinová. Děkuji, že sis mě všimla a přišla si pro svého pejska. Já bych tu jinak zůstala trčet." Usmála se a natáhla ruku k Senii. „Jo v pohodě. Já jsem Senia Ulsterová. Ty bydlíš tady ve vesnici?" zeptala se zvědavě. „Jo bydlím hned tady pod kopcem. Vedle toho velkého starého domu a co ty? Tady jsem tě ještě neviděla?" Zvědavě si jí začala měřit. „ No víš, jsem tak trochu tvoje sousedka. My jsme se s našima přistěhovali do toho velkého domu po Hatsnových." Teprve teď si začala Roxanu prohlížet.

Měla černé havraní vlasy svázané do copku. Velké hnědé až černé oči. Byla o něco vyšší než Senia s vysportovanou postavou. Na sobě měla černé kraťasy a oranžové zářící tílko. Od pohledu vypadala sympatická, milá a hodná.

„Jé tak to je super já si říkala, kdo se tam přistěhoval. Upřímně jsem doufala, že to bude nějaká rodina s alespoň jednou holkou. Která bude super na pokec a mohly bychom bejt kamarádky. " Celá se rozzářila úsměvem. „Jo no, aspoň někoho tu budu znát." Vyčarovala na obličeji nejkouzelnější úsměv, co dokázala. „Připojíš se k nám na procházku?" zeptala se Senia. Roxi kývla hlavou a vydala se směrem k louce.

„Jo je tady málo normálních lidí, se kterými by ses mohla spřátelit a když už někdo normální je tak je zrovna pryč." Její výraz v obličeji posmutněl. Protože si vzpomněla na kamarádku, ta zrovna odjela na půl roku do zahraničí. Za okamžik se zase usmívala. „Kdybys někdy něco potřebovala, klidně přijď, já ti ráda pomůžu. Nebo jen tak na pokec, budu ráda." Přidala rychle Roxi ať zamaskuje smutek. „Děkuju, určitě toho někdy využiju." Odvětila, aniž by se na ní koukla.

Cestou přes louky se párkrát zastavily a dívaly se na okolí. Byl to pro Seniu nezvyk. Všude kam se podívala, rostla zeleň, ať už to byly pole, lesy nebo zahrady okolo domků. Konečně přešly přes louku, na ní navazovala lesní cestička mezi listnatými stromy z kopce. Chůze lesem trvala jen dvě minuty, potom se jedna strana lesa vytratila a začaly se objevovat zahrádky chatařů, postupně se měnící v domky s trvalými nájemníky.

Rovnou přidávám další část :) Báli by jste se takového vlka ?