Tajemstvi Blhova

14. kapitola

Noc se pomalu začala chýlit ke konci, tak se vydali zpět do domu. Proměnily se kousek od vesnice. Senii to tentokrát šlo samo, a ani to tolik nebolelo, jako předchozí proměna. V domě si oba zašli do sprchy a unavení se svalili na postel.

Ráno je probudilo bušení na dveře. „Haló. Jste tam? No tak!" křičela Roxi, do pootevřených oken s panikou v hlase. „Já vím, že tam jste! Dělejte!" křičela dál. Senia s Lukem se vyhrabali z postele a seběhli ke dveřím. Roxi tam stála celá zadýchaná a s vystresovaným výrazem. Vypadala, jako by se měla každou chvíli zhroutit. „V noci se pokusili dostat do jednoho domu na druhém konci vesnice. Vybili okna a roztrhali všechno, na co přišli. Naštěstí v domě nikdo nebyl, jinak by určitě nepřežil." Vyhrkla ze sebe. Luk a Senia se na sebe podívali, a nakonec Luk promluvil „to provedl Nathan a Emily?! To přehánějí!" Všichni tři zašli do domu, kde se Roxi trochu uklidnil. „Myslím, že dneska budeš spát tady, aby se ti nic nestalo." Rozhodla za kamarádku. Ta jen přikývla.

Došli do obýváku, kde se Senia svalila na gauč a unaveně zívla. Kamarádi jí napodobili. „Omlouvám se Roxi, ale teď nebudeme moc použitelní. Ještě jsme se pořádně nevyspali." Pohlédl na kamarádku s omluvným výrazem. „Já vás chápu, ale co s Emily a Nathanem? Tohle jim přece nemůže procházet! Co kdyby někomu ublížili?" vyhrkla. „Zkusíme něco vymyslet." Odbyl jí rychle Luk. „Měli bychom začít trénovat, ať je dokážeme porazit v případě nutnosti." Navrhla Senia. Ten jen přikývl a pohodlněji se uvelebil na křesle. Zapnuli rádio a zaposlouchali se do zremixované verze písničky. Senia s Lukem se začali pomalu ztrácet ve svých snech. Roxi si zašla do kuchyně a přichystala si jídlo. Chtěla počkat, až se probudí. Když nevěděla, co má dělat, šla do pracovny a prohlížela si tituly knih. Našla jednu velmi zvláštní. Byl v ní Seniin rodokmen. Našla tam zvláštní znaky u její mámy a babičky. Prohlížela dál knihu, jestli nenajde nějakou vysvětlivku. Žádná tam nebyla. Řekla si, že se zeptá kamarádky, až se probudí.

Po čtyř hodinách se jako první probudila Senia. Ve vzduchu ucítila vůni lívanců, tak se vyštrachala na nohy a vykročila ke kuchyni. Roxi pro ní nachystala oběd. Na kuchyňskou linku položila vrchovatě naložený talíř. S chutí se pustila do jídla. Kamarádka jen pobaveně sledovala, jak jí chutná. „Páni, já měla takový hlad." Pousmála se na kamarádku. „byly opravdu výborné. Pomůžu ti připravit nějaké pro Luka." Dořekla a položila talíř do dřezu. Dívky se tedy daly do vaření. První Seniin pokus o převrácení se jí nepovedl a lívanec skončil na zemi. Další pokusy byly o něco zdařilejší. Většina těsta zůstala na pánvičce. Když měli lívance hotové Roxi zašla do knihovny pro rodokmen. „Senio nevíš, co to znamená? Dívala jsem se na váš rodokmen, když jste spali." Ukázala kamarádce, co nalezla.  „Nevím. Asi si máma dělala nějaké poznámky." „ je to strašné zvláštní proč zrovna u těch dvou ?“ špitla Roxi, přikývla hlavou a odložila knihu. Luk se probudil o hodinu později. Měl stejnou chuť k jídlu jak o Senia.

„Nastal nejvyšší čas na trénink." Luk vyskočil na nohy a dloubl do obou dívek. Ty se na něj usmály a šli za ním na zahradu. „Jako první trochu otestujeme sílu. Roxi, pokud si chceš zacvičit tak se přidej." Vlezl do kůlny a vytáhl bedýnku plnou cihel, které stály taky kolem budovy. „Zkus zvednout celou bednu nad hlavu." Pobídl dívku. Senia pevně uchopila bednu a nachystala se. K jejímu překvapení byla bedna lehká, jako by v ní leželo jen pár papírů. Tak je položila na zem a Roxi neváhala a přihodila do bedny dalších deset cihel tím, že to kamarádka určitě neuzvedne. Pořád bednu unesla bez sebemenších problémů. Protože nechtěla Roxi nic prozradit raději předstírala námahu. Kamarádka zvedala v každé ruce dvě cihly a byla spokojená. Luk to pochopil, co Senia chce a přešel k dalšímu cvičení. „Tak to by vám celkem šlo. Rychlost zkoušet nebudeme. Zkusíme mrštnost. Máte tady někde tenisáky?" zeptal se holek. „Jo někde by tu měly být." Řekla Senia a někam odběhla, když se vrátila, v ruce držela balení míčků. Hodila je Lukovi. „Teď po vás budu házet tenisáky a vy se musíte snažit, ať vás netrefí. Chápete?" Děvčata přikývla. Jako první to vyzkoušela Roxi. Míčky jí dvakrát trefily do noh, protože nebyla dostatečně rychlá. Když zkoušel Seniu, netrefil se ani jednou. Pokaždé se jí podařilo nějak uhnout, i když se snažil co nejvíc.

Pak trénovali ještě dvě hodiny. Roxi už byla utahaná a celá zpocená, tak se rozhodla, že už je nevyšší čas dát si oddych. V domě se natáhla na postel a odpočívala společně se Seniou. Luk do jejího pokoje ani nedošel a někde se ztratil. „Páni, máš celkem výdrž. To se musí nechat! A v přetahované porazit Luka, to je něco!" vypískla Roxi. „Jo málem bych ti zapomněla říct, že musel jít něco zařídit. Takže mě napadlo, nezajdeme na mejdan?" oči se jí rozzářily. Senia se podávala na kamarádku „No... myslím, že bychom mohly, ale musíš mi pomoct vybrat něco na sebe." Podívala se na Roxi, ta ihned začala poskakovat a tančit radostí. „Jo super, tak já se kouknu do skříně a ty se jdi mezitím osprchovat." Pobídla kamarádku, která jen poslušně přikývla a vydala se do koupelny.

Roxi si vybírání velmi užívala. Ve skříni našla spoustu nádherného oblečení. Však nejvíc se jí zalíbila černá sukně a červené triko s kruhovým výstřihem. Věci vytáhla a položila na postel, aby je Senia viděla hned při vchodu do místnosti. Pak hledala dál a pro sebe našla kraťasy a černé tričko bez ramínek. Počkala, než kamarádka vyjde ze sprchy, aby jí výběr schválila. Ta však výběr trochu komentovala, že se v sukni necítí dobře, ale nakonec si oblečení vzala. Učesaly si jednoduché slučivé vlnky na konečcích. Navzájem se nalíčili a chybělo jen vybrat boty. Roxi našla snadno. Vzala si béžové tenisky. Senia to bohužel měla těžší. Ve svém botníku nenašla žádné vyhovující boty, proto se zašly podívat do skříně rodičů. Tam měla její máma úžasnou sbírku bot. Objevily jedny přímo pro ni. Černé boty na klínku.