Tajemstvi Blhova

8. kapitola

Za hodinu zašla za Roxi. „Ahoj. Chci se tě zeptat. Máš něco v plánu na příští týden?" Vyhrkla na kamarádku hned ve dveřích. „O ničem nevím. Proč se ptáš?" zvědavě si Seniu prohlížela. „Máma jede na týden do Francie za tátou. Takže budu doma sama a navrhla mi, jestli u nás nechceš celý týden být. " Pousmála se. „To by bylo super. Myslím si, že jo. Jen počkej chvíli tady." Vyhrkla a ztratila se v domě. Za pět minut přiběhla. „Jo můžu. Našim to vadit nebude." Pousmála se. „Co si všechno mám nachystat?" Zeptala se. „ S tím si nedělej starosti. Jediné co si nachystej je oblečení. Pyžamo ti pučím. Stejně kdybys něco zapomněla, můžeme pro to skočit. Nebydlíš zas tak daleko." Šprtla kamarádku do lokte.

„Co podnikneme?" podívala se na Seniu. „Mohly bychom jít zase na louku. Tu velkou." Řekla. „Dobře. Tak já si jen vezmu jiné triko a půjdem." Podotkla Roxi.

Netrvalo dlouho a dívky se znovu setkaly za deset minut. Šli stejnou cestičkou jako včera, přes tajemnou zahradu. Louka byla hodně velká. Chvíli jen tak chodily a povídaly si, co budou dělat přes týden. Když přešly přes celou louku, zamířily do lesa. O jeden strom kousek od nich stál zády opřený člověk. Jak uslyšel kroky, otočil se. Senia a Roxi se v tu chvíli zastavily údivem. Byl to Luk. Úplně sám, bez svojí party. Na oku měl velkou modřinu a v obličeji smutný výraz. „Pane bože." Řekla Roxi jen tak aby jí slyšela kamarádka. „Pojď, půjdeme pryč." Dodala rychle. Senia se však na něj dál dívala. „Nemůžeme ho tady takhle nechat." Dodala a přistoupila k němu blíž. „Co se ti stalo?" a prohlížela si ho z blízka. Na jeho tváři byla modřina velká jako pěst. Lemovala pravé oko. Stál s uvolněnou levou nohou, jako by jí měl naraženou a držel se za břicho. Podíval se na obě „Co je vám do toho!?" Odsekl ostře. „No tak sorry, že ti chceme pomoct. Když nechceš, my půjdem pryč." Otočila se směrem, odkud přišla. „Ne. Počkej. Promiň, měl jsem těžkou noc. Pomohly byste mi do starého domu? Já tam sám nedojdu." Svůj pohled zarazil do země. „Jasně, že. Když nás neukousneš." Rýpla si Roxi. Mezitím ho Senia chytla a dala si jeho ruku kolem ramen.

„Tak povíš nám, co se ti stalo?" Pořád dokola se vyptávaly. „ Proč vás to tak zajímá? Navíc, kdybych vám to řekl. Stejně mi neuvěříte." Odvrátil pohled. „Myslíš jako něco s tebou, vlkodlakem a tvojí smečkou?" Vyhrkla výsměšně Roxi. „Vy o tom víte? Jak to? Nikdo jiný než naše parta to neví!" udivil se. Pak nakonec začal mluvit. „ No teď už je to jedno. Jako každý večer jsem se přeměnil a šel jsem do lesa. Tam se na mě vrhla Emily a hned za ní i Nathan. Teď ten nový vlkodlak. Fakt nevím, co se mnou bude. Všichni se na mě vykašlali." Obě dívky na něj nechápavě zíraly. „Páni. Co jsi jim provedl?" zeptala se Senia. „Nic moc, už mě prostě nechtěli poslouchat. Jsou vlkodlaci, budou si dělat, co chtějí. Já se je snažil krotit. Hlídal jsem je a bránil jim, aby nikomu neublížili, ale už mě měli plné zuby"

Louku měli rychle za sebou. Vchod od zahrady byl úzký a dva lidi se jím najednou těžko protáhli. Proto tam Luk málem spadl, ale na poslední chvíli stačil najít rovnováhu. Senia otevřela ztrouchnivělé dveře starého domu. Vevnitř to kupodivu nevypadalo tak strašně jak zvenčí. Nějaké sedačky, občas potrhaný koberec a na některých z oken zšedivělé záclony, vyplňovaly jinak prázdné místnosti. „Tak vítejte u mě doma. Dík, že jste mi pomohly. Teď už můžete jít." Svalil se na nejbližší pohovku. „Takhle tě tady nenecháme. Vždyť jsi zraněný?!" Ohrnula se Senia. „Jo! Víš ty co? Máš tady nějakou kuchyň, nebo něco na ten způsob?" Přidala se Roxi. „Kuchyň tu mám. Dokonce moc krásnou. Jsou to první dveře na pravo." Odvětil a ukázal na dveře, co ještě držely po kupě. „Dobře tak jsem hned zpátky a donesu ti něco k jídlu." Zatím si Senia přinesla židli, co stála opodál. Postavila ji hned vedle pohovky. „Tak teď máme chvilku. Řekni mi, jak ses tím stal? Jako vlkodlakem a myslela jsem si, že se vám zranění hojí samo?" Vyhrkla spoustu otázek. „No tak rány se nám hojí, ale zrovna tyhle se zacelí pomaleji, protože mi je způsobil jiný vlkodlak." Šáhnul si na poraněnou nohu. „ a to jak jsem se stal vlkodlakem tě ani nemusí zajímat." Syknul. „No dobře, je to tvoje věc. Jsem jen zvědavá. Nikdy jsem vlkodlaka nepotkala." Dál se radši na nic neptala.

Roxi přišla s miskou plnou čokoládových sušenek. „ To je jediné k jídlu co jsem tam našla. Teda kromě plesnivého salámu." Šoupla misku Lukovi do ruky. „Pane jo, žiješ hodně divným způsobem." Podotkla. „ Stačí mi to, co bych víc mohl potřebovat?! Vždycky jsem byl a budu tulák, už od doby co mě naši vykopli." Strčil si do pusy sušenku. Děvčata se na sebe udiveně podívala, ale nic k tomu raději neřekla. „Za jak dlouho se vyléčíš?"zeptala se Senia. „Když to tak vezmu, modřiny se hojí hodně rychle, za pět minut po nich nebude ani stopa. Bohužel kotník mám nejspíš naražený v lepším případě, to bude kolem dvou hodin a ruka taky nějak tak." A znovu si kousl do sušenky.

Znenadání Luk vyskočil z pohovky. „Co se děje?" Zeptala se Roxi. „Jdou sem! Rychle musíte pryč!" začal zrychleně dýchat. „ Kdo jde sem?!" Vykřikly obě dívky najednou. „Emily a Nathan. Jsou nebezpeční. Rychle jděte!" Pošťuchoval je směrem dozadu do domu, kdy se ukrýval tajný východ za policemi pokrytými prachem.  „Jděte! A opovažte se jen ceknout jinak si vás najdu! " Odtáhl police a rukou naznačil, že mají vstoupit. Jakmile vešly, Luk za nimi cestu uzavřel. Nemohly se zdržovat, musely jít pryč.

Nikde se nezastavovaly, běžely rovnou domů. Jakmile dorazily na svoji ulici, zastavily se a začaly uvažovat. Co se vlastně stalo. Hlavou jim běžely všelijaké otázky. „Myslíš, že mu něco udělají?" zeptala se Senia. „Nevím, ale myslím si, že to nějak vyřeší." Odpověděla. Roxi se podívala na mobil. Půl sedmé. „Páni. To je už tolik hodin? Musím jít, slíbila jsem mámě pomoc." Řekla a vydala se ke svému domu. „Tak jo uvidíme se zítra." Zamávala a taky se vydala domů. Máma na ni už čekala.

„Konečně doma.  Zítra odjíždím, tak jsem s tebou ještě chtěla strávit dnešní večer. Co říkáš na pizzu a nějaký film?" Řekla. „Jo mami. To by bylo super! " Odpověděla. Sundala si boty a šla do obýváku. Máma už měla telefon u ucha a objednávala pizzu.

Pohodlně se usadili vybrali film a rozhodovali co si pustí za film. Nakonec to na plné čáře vyhrál film Krasavec Beauty. Bylo to šílené dojemné, obě u konce filmu brečely.
Večer se pomalu chýlí ke konci a Senia začala pociťovat křeče. Bylo jí jasné, že proměna přichází a musí se vzdálit od mamky. „ mami děkuji bylo to super, už ale půjdu spát jsem šílené utahaná. Měj se. “ vyhrála rychle a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje.