Tajemstvi Blhova

10. kapitola

Šla do postele. Zachumlala se do teplé peřiny a čekala, jestli spánek znovu přijde. Dostavil se okamžitě. Měla štěstí. Znovu se s vlkem setkala na stejné louce. „Jsem ráda, že jsi tady. Probudila jsem se a nebyl to sen. Škrábanec opravdu mám." Vyhrkla rychle. Černý vlk postoupil o krok dopředu. „Vím. Taky jsem se probudil. Určitě jsi tady v okolí." Řekl a v hlase mu zazněl náznak naděje. „Stále jsem zde. Chci se s tebou sejít. Bez doprovodu." Ztichla a počkala si na odpověď. „To nebude problém. Řekni místo a já tam počkám." Vyhrkl s nadšením. „Tam, kde se setkává malý lesní potok s řekou vedoucí přes vesnici. V noci mě tam najdeš. " S těmi slovy se rozběhla po louce. Nečekala, co udělá druhý vlk, ale ani jí nepřekvapilo, že se hnal za ní. Dováděli jako by byli štěňata, co zkoumají svět. Bavili se a s vlkem cítila pocit bezpečí.

...

 Senia chytila Roxi za paži a rychlým pohybem jí vtáhla do útrob domu. Celý půl den si spolu jen tak povídaly. O půl šesté se rozhodly, že zajdou vyvenčit Sanny. Ta už stála u dveří a kňučela. Tentokrát se vydali na místo kde byla v noci. Bylo dál, než čekala. Cesta jim trvala celou hodinu. Směrem tam nepotkali jediné živé stvoření. Všude okolo jen spousta stromů ukrývajících tajnosti lesa.  Senia ucítila pach krve na zemi. Nenápadně přesvědčila tmavovlasou aby se vydala směrem odkud cítila krev nejvíce.  Zašli za hromadu spadaných větví. Na zemi leželi kousky roztrhaného trička žluté barvy. Zvláštní byly stopy na zemi. Polámané větve a malé stromy, na některých byly vidět škrábance. „Určitě se tady něco semlelo." šeptla Senia.

Ve vzduchu se linula prapodivná vůně. Senia zavětřila, nechala se vést čichem. Roxi jí jen nenápadně, potichoučku následovala. Šli dál do lesa. Stopy po zápasu byly čím dál znatelnější. Na kopci se rozhlédli a cosi dole leželo.Sanny seběhla dolů a něco očuchávala. Rychle seběhli kopec. Čím víc se přibližovali, tím víc bylo zřetelné, co tam je. Ležel tam obrovský vlk. Fenka kolem něj kroužila a zkoušela, jestli žije. Byl to ten samý vlk, se kterým se potkala ve snu. Vypadal jako by spal. Pomalu se přiblížila. Vlkovi jemně zastříhali uši. Sanny okamžitě začala stékat a vrčet aby ochránila dívky.  „Páni, ten je obrovský." špitla Roxi a chytla fenku na vodítko. V tom samém okamžiku vlk otevřel své modré oči a prohlédl si obě dívky. Pokusil se postavit, ale bez úspěchu. Znovu se zřítil k zemi. Senia ho obešla a všimla si, že má celý pravý bok ošklivě pokousaný. Z ran se mu řinula hustá tmavá krev, která barvila trávu do ruda. Její oči začaly svítit. Blondýnka pocítila křeče. Začala se měnit. Musela to přemoct. Nehybně stala a vší silou se soustředila aby přeměnu zastavila. Po pár minutách cítila, jak bolest ustupuje. Roxi se jen koukla na Seniu a nechápala co se děje. Černý vlk se snažil otočit, aby viděl na dívku za sebou. Po chvíli námahy se mu to povedlo. Stála tam Senia dívala se na něj. Zahleděli se do očí a černý vlk upadl do bezvědomí. Senia nezaváhala „ honem dokud je v bezvědomí. Dostaneme ho odsud." vykřikla na kamarádku. Ta se okamžitě vrhla vpřed.

Roxi pomohla dostat vlka dolů k vesnici, jak se jim to povedlo, schovaly vlka do křoví a utíkaly pro kolečka a velkou plachtu. Sanny zavřely do domu.

Vlka naložili a přikryli ho plachtou. Teď byla vděčná rodičům, že bydlí na kraji vesnice. Zavezli ho k zadnímu vchodu od domu. Podařilo se jim ho dostat do obýváku, kde jej uložily na staré prostěradlo. Senia došla pro lékárničku do koupelny. Na zranění mu nastříkala dezinfekci. Většinu zranění mu zakryla obvazy. Pak ho nechali v klidu odpočívat. Dívky se dohodly, že bude lepší, když nachystají něco k snědku, než se vzbudí.

Dlouhou dobu seděli a sledovali spícího vlka. Chvílemi vypadal, jako by byl mrtvý, ale asi po pěti hodinách se začal probouzet. Mžoural po pokoji a jeho oči se zastavily na dívkách, které jej bedlivě pozorovaly. Pokusil se pohnout, ovšem bez úspěchu. Jen bolestí zaúpěl. „Nehýbej se. Jsi hodně zraněný, ještě nevstávej." řekla Senia a přistoupila blíž. Vlk se ani nesnažil nic zamaskovat. „Jak jste mě našli?" zeptal se. Senia se jen ohlédla na Roxi, ale neodpověděly. „Děkuji." špitl a znovu usnul. Už bylo pozdě, tak si holky šli lehnout.

Senia se uprostřed noci vykradla ven, protože cítila, že proměna brzo přijde. A nemýlila se. Jen jak vyšla ven, začala cítit bolest. Rychle si svlékla oblečení které schovala do nejbližšího kbelíku. Spadla na kolena a snažila se udržet, aby nekřičela bolestí. Snažila se dostat ke kůlně. V půli cesty bolest odstoupila. Postavila se na nohy a protáhla končetiny. Otevřenými dveřmi vešla do domu. Potichoučku se vkradla do obýváku a přistoupila blíže k vlkovi. Ten poklidně spal. Slyšela jeho puls, a jak potichu oddychuje. Na chvíli se posadila vedle něj a sledovala, jak spí. Vlk otevřel oči a z jeho pohledu šel vidět úžas. „Ty se mi zdáš?" Promluvil tiše a nečekal odpověď. Senia se v duchu pousmála. „Já se ti nezdám. Opravdu tu jsem." Řekla potichu a vlk v tu ránu opět usnul. Vlčice se otočila a odkradla se pryč z domu. Přeskočila plot a vydala se prudkým svahem do kopce. Ta volnost byla úžasná. Pořád běhala, ulovila si pár králíků a když se cítila unavená, vrátila se zpět k domu. Proměna přišla sama. Když byla zase člověk oblékla si schované šaty a vrátila se do postele.