Tajemstvi Blhova

11. kapitola

Ráno se Senia probudila brzy. Šla se podívat na zraněného vlka. Vypadal spokojeně, proto ho obešla a posadila se do křesla, kde znovu usnula. Když se probudila, poskočila překvapením. Vlk se přesunul a seděl, vedla křesla, hlavu jí položil do klína a díval se na ni. „Dobré ráno." řekl potichu. Senia se na něj usmála. „Už ti je líp?" zeptala se. Vlk se postavil a udělal pár koleček okolo místnosti a na konec ještě poskočil. „Jo, je mi líp. Tedy doufám. Myslím, že ty obvazy můžeme sundat." přistoupil blíž a nastavil bok. Senia uchopila začátek obvazu a pomalu jej začala sundávat. Rány byly skoro celé zacelené, až na pár oděrek. „ můžeš se přeměnit." vyhrkla.

Vlk poodstoupil a začal se měnit. Senia spadla z pátky do křesla, když spatřila Lukovu tvář, jenž se na ní usmívala. „Pane jo. Proto ses nebránil?" podivila se. „No neměl jsem důvod mít strach, ale zdál se mi divný sen. Ležel jsem tady a v noci ke mně přišel další vlk. Teda vlčice. Byla celá bíla." řekl to, jako by nevěřil, že je to pravda. Otočil se a šel ke krbu. Senia se jen pousmála a v duchu ji napadlo, že by mu nic neřekla, ale tělo jí neposlechlo. Nakonec si sundala rychle oblečení a  přeměnila se. Stal se z ní vlk, takovou rychlostí, že to sama nečekala. Luk se otočil zpátky a překvapením nadskočil. Nevěděl, jestli je to sen, nebo skutečnost. Svezl se na podlahu a nevěřícně na ni koukal. Vlčice k němu přišla a strčila mu do ruky čumákem. „Tak tohle jsem vážně nečekal." dostal ze sebe Luk. „ já si myslím, že jsi to čekal." a stočila se vedle něj do klubíčka. „ no docela mě to překvapilo. A vůbec, proč ses přeměnila?" podivil se. „No to je trochu složitější. Abych řekla pravdu, tak to neumím ještě pořádně ovládat. Včera jsem byla poprvé na lovu." dořekla to a kousek se odtáhla. Výraz v Lukově tváři byl k nezaplacení. Vyděšený a překvapený zároveň. „ to si ze mě děláš srandu? Kdy ses poprvé proměnila?" ušklíbl se. „ až co jsme se nastěhovali sem. " sklopila pohled. „ no ... Takže tě teď musím naučit co a jak." Řekl a pohladil jí po srsti. „V klidu dýchej. Mysli na přeměnu a jen dýchej." Senia poslechla jeho radu. Začala dýchat klidněji. Nějakou chvíli jí trvalo vyvolat proměnu. Však nakonec se jí to povedlo.

Teď seděla opřená o Luka, který ji pevně chytil do náruče. Senia se otočila, aby se mu podívala do očí. „ povedlo se ti to vlčice." zasmál se a šťouchl jí loktem. Ta se mu to pokoušela oplatit, ale nepovedlo se. Uvědomila si že jsou oba nazí. Rychlé vyběhla a schovala se za křeslo kde na sebe nasouká oblečení. Při pohledu na luka se jen začervenala když si prohlédla jeho svalnaté tělo. Luk se nad tím jen pousmál. „hmm... Půjčila by si mi prosím něco na sebe ?“ zašklebil se a vytrhl tím blondýnku. Ta se hned otočila a spěchala k rodičům do skříně pro nějaké oblečení. Přinesla mu volně šedé tepláky a černé triko. S díky si od ní oblečení vzal a navlékl ho na sebe. Dívka byla otočená zády.

Když byl Luk oblečený. Rychlé k ní přiskočil, využil sílu svého těla a přitlačit jí ke zdi. Senia se neubránila usmála se a dívala se jak se k ní přibližují jeho rty, které v okamžiku spojil s jejími do polibku, který mu po chvilce začala oplácet. V tu chvíli do místnosti přišla Roxi. Oba dva se rychle od sebe odsunuli. „ no pane jo. Vy jste toho stihly. Jak vidím už je ti líp. Jestli vás ruším, můžu jít." otočila se k odchodu. „ počkej. Nechoď nikam." zavolali na ní. Kamarádka se vrátila zpátky. „Vážně zůstaň tady." řekla a celá se rozplývala. Roxi se na ní jen pobaveně podívala. „ no vidíš, ale vlítnout na to není nejlepší nápad. Vůbec co se mu stalo včera v noci?" zeptala se. V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Mlčení přerušil Luk. „No, jak ses tam objevila, tak jsem se tě snažil chránit. Měli v plánu tě zabít." podíval se na dívky. „ hele brzdi, o čem to mluvíš!" zakřičela Roxi. Luk se na ni nechápavě podíval:„ Cože? Ona nic neví?" zeptal se potichu Senii. „ ne..." odvětila Senia a nevině se pousmála. Ten se podíval na Roxi a pochopil, že ji teď vše budou muset vysvětlit. „Takhle, včera v noci se na našem území objevil nový vlk.“ Roxi se udiveně podívala. „ ale to už přeci vím!" Koukala z jednoho má druhého „Prosím Roxi nemohla bys nám všem jít nachystat čaj?" Poprosila Senia kamarádku. Ta přikývla a odešla.

Od sousedů se ozval známý hlas. Roxi musela domů, protože jeli na nákup. „ chceš něco dovést?" zeptala se Roxi. „ ne děkuji. Nebo víš co? Nějaké ovoce." rozhodla se a doprovodila kamarádku ven. „ dobře." Špitla a zmizela za vrátky.

„ tak co kdybys mě místo kecání naučil něco nového?" šprtla do Luka. „ tak jo! A začneme hned!" odvětil. „ jenom si zajdu pro něco domů a za 10 minut se sejdeme tam, kde jsi mě našla. Dobře?" vyhrkl. „ jasně mám si něco vzít s sebou?" zeptala se. Ten se místo odpovědi usmál a přitáhl si jí blíž. Na ústa jí věnoval jeden rychlý polibek a odešel. Byla omámená, cítila se jako v pohádce. Rychle vběhla do domu. Zavřela dveře, zády se o ně opřela a pomalu sjela dolů na zem. S úsměvem a pohledem naprosté spokojenosti. Koukla na hodinky, byl už nejvyšší čas vyrazit. Vzala si tedy něco k jídlu, oblékla se a šla.

Luk už jí čekal, byl oblečený ve vytahaných teplákách a roztrhaném riflovém tričku, ve kterém se mu rýsovaly vypracované svaly. Objal jí se slovy „tak co připravená? Můžeme začít?" a vtiskl jí něco do ruky. Senia si to začala prohlížet. „něco jsem ti vyrobil." Pousmál se. Byl to malý vlk vyřezávaný ze dřeva. „ to máš pro štěstí." Senia byla překvapená. Vzala vlka a z kapsy vytáhla tkaničku, na kterou si vlka připnula. Když se jí povedlo ho navléci, omotala si provázek okolo zápěstí. „tak a můžeme začít." Špitl Luk. Vzal jí za ruku a vedl dál do lesa. Tam se zastavili na malém paloučku. „proměň se. Hlavně nezapomeň zhluboka dýchat. Zavři oči a půjde to samo." Poradil a začal si sundávat oblečení. Dívka se styděla, ale napodobila jeho příkladů. Nádech, výdech ... a nic. Nemohla přestat myslet na polibek. „nejde mi to." Zanaříkala. „zkus to znovu. Dýchej, vyprázdni si hlavu. Mysli jen na to, že se chceš přeměnit." Chytil jí za ruku a oba se proměnily najednou. Bylo zvláštní vidět dva vlky stát těsně u sebe a držíc si tlapy. „ co teď?" zeptala se Senia.