Kapitolku chci věnovat KaysMcBee . Moc moc moc jsi mě potěšila. 💙Vím-trvalo to. 🙈Moc se za to omlouvám, ale ŠKOLA no. Faktem ale zůstává, že prázdniny nic neomluví. Spisovatelský blok? Vybodla jsem se na to? Možná...ale to už teď nezměním. 😰Užijte si čtení a napište mi nějakej pěknej komentík nebo dejte vote. A jak vždy říkám, beru i kritiku. Ale pozor! Kritikou myslím kritiku, ne ,,zhejtování". Mezi tím je dost tenká hranice. Jsem toho názoru, že když se něco nelíbí tak nekomentuj a nehvězdičkuj, nebo napiš nějak rozumně v čem podle tebe tvůrce chybuje a dej autorovi ještě jednu šanci. 😰
Taky jsem chtěla říct, že asi nebudou sedět věky a datumy s realitou, tak mě prosím neukamenujte. Percymu teprve táhne na osmnáct, ale je to již rok od války s Gaiou a celkově je to úplně divný. Takže se za to moc omlouvám. 😅
Jen tak pro upřesnění, první flashback, co je v téhle kapitolce, je z doby těsně po Gaie a druhý těsně po příchodu do tábora. A ještě jedna věc k nesrovnalostem. Já miluju Ohnivý pohár a Prince dvojí krve. Vím, že všichni milujou Vězně z Askabanu, ale já to mám takhle-raději se neptejte proč. Prostě to bude takovej mix těhle dvou dílů (možná části něčeho jiného).😄
To je k tomuto vše...můžete se pustit do čtení. 😍😘
⭐⭐⭐
Mysleli jste, že už to skončilo?
Že už je po všem?
Ne! To je teprve začátek.
Však ne ve světě vašem.
Ti z vás, jež tak slavní jsou,
Do světa kouzel se přenesou,
A se slavnými z jejich světa,
Až hvězdami protančí kometa,
Až sny se stanou zkutečností,
Až odhalena budou tajemství,
Až objeví se zrádce,
A nastoupí nový vládce,
Pak pokusí se znovu vše zachránit.
Pozor však!
Tentokrát je všechno jinak!
Láska a přátelství
Nesou jediné poselství:
Smrt hvězdám všem,
Těm jejich-i těm našem.
⭐⭐⭐
Percy:
*Flashback*
,,Jsem ráda, že jsi v pořádku,"objala mě mamka, když jsem jí dovyprávěl události od mého zmizení až do poražení Gaii.
Bylo příjemné, jen tak sedět v mámině obětí, obklopen její dokonalou vůní. Chybělo mi to. Chyběla mi ona.
Z předsíně bylo slyšet cinkání klíčů, což znamenalo, že se domů vrátil i Paul. Měl jsem toho chlápka rád-věčně pozitivní a mou matku milující muž. Teda skoro muž. Tím samozřejmě nemyslím, že není muž-to se rozumí že není žena-ale že není mamky muž. Teda je matčin, ale...jakože svatební zvony atd atd....ale už se to blíží.
,,Jsme doma!"ozval se ode dveří dívčí hlas. Zaraženě jsem se zahleděl na svou matku. ,,Zlatíčko promiň, ještě jsem ti o tom zapomněla říct. Víš jak jsem ti říkala, že byl přede mnou Paul ve vztahu s Merilin?" ,,Tou návrhářkou?" ,,Přesně tu myslím,"usmála se mamka. ,,A to se k nám jako nastěhovala?"zeptal jsem se zmateně, nachápajíc proč by se k nám měla přislepičit Paulova bejvalka. ,,Cože?" ,,No že říká Jsme doma...." Mamka se rozesmála:,,Ach jak ty jsi mi chyběl. Samozřejmě že ne." ,,Tak kdo to teda je?" ,,Kdybys mi furt neskákal do řeči, řekla bych ti to. Merilin si totiž před lety adoptovala holčičku, no a když to začalo být mezi Merilin a Paulem vážné, tak se po spoustě papírování stal dívčiným adoptivním otcem. No a jelikož už nejsou spolu, tak si jí berou na střídavou péči. Chápeš?" ,,Jo ahá." ,,No a my o vlku: Luno, to je Percy. Percy, Luna." Otočil jsem se. Přede mnou stála blondýnka přibližně v mém věku a zářivě se na mě usmívala. ,,Takže ty jsi ten slavný Percy Jackson, žrout všeho modrého, všemi milován, světa spasitel?"zazubila se na mě. To byla ta chvíle, kdy jsem zjistil, že před ní mamka s Paulem nic netajili. Co jsem ale ještě nevěděl, bylo to, že naopak mně zatajili hodně....
