První část věnuji Kamolika ❤ Jsem hrozně moc ráda, že pokračuješ ve psaní 💚🐍 A ten dárek budu 24.prosince netrpělivě vyhlížet😂😂😂 PS: Klidně mi je pošli oba, já se zlobit nebudu 😂😍
Luna
Celé Bradavice byly zahaleny závojem ticha. Jediné, co bylo slyšet, byl rytmický zvuk, doprovázející mé kroky. Šla jsem tiše, ponořená ve svých myšlenkách. Mé tělo se zrovna nacházelo v režimu autopilota. Nohy mě automaticky nesly do staré učebny lektvarů, kde jsem se s NÍM měla sejít.
Hlavou se mi honily nešťastné myšlenky jako ,Co když mě nebude chtít už nikdy vidět?', následovány těmi plnými útěchy ,Nic špatného jsi neprovedla. Byl to jen vtip. Pochopí to!'.
Mé tělo se automaticky vyhlo starému brnění a zatočilo k učebně se zrezlými dveřmi. To byla chvíle, kde oba vnitřní hlasy ztichly, a já němě zírala na ony dveře. V hlavě mi naskočila jedna jediná věta ,To dáš', při které jsem se zhluboka nadechla a pomalu otevřela dveře.
Bradavice prořízl pronikavý zvuk zrezivělých dveří. Chvíli jsem jen stála a zaposlouchala jsem se, zda onen zvuk někoho probudil. K mé úlevě se hradem ozývalo jen nesouhlasné mumlání pár starých obrazů, a i tyto zvuky po malé chvilce utichly.
Usmála jsem se a vstoupila dovnitř učebny, zapomínajíc na své drama. Proč tu vlastně jsem, mi došlo až ve chvíli, kdy se mé oči střetly s jeho bouřkovými. Úsměv mi okamžitě zmizel z tváře a vystřídal ho provinilý výraz.
Nastalo ticho, které bolelo víc, než jakákoliv slova. Opatrně jsem vzhlédla zpět k jeho očím. Celou tu dobu mě sledoval.
,,Nechtěla jsem ti ublížit,"zašeptala jsem do nesnesitelného ticha. ,,Chtěla jsem jen vyprovokovat bráchu. Ani už nevím proč. Co to do mě vlastně vjelo? Líbat cizího, a k tomu všemu zadaného, kluka. Jsem strašná, a nikdy si to neodpustím. Věříš mi? Víš, že miluju jen tebe, ne?"
Do oči se mi nahrnuly slzy, a zatím co jsem ho sledovala, mé tělo se otřásalo vzliky:,,Proč furt mlčíš?! Řekni už něco! Přestaň na mě takhle koukat! Řvi na mě, posílej na mě kledby, jen..." Křičela jsem hlasem plným zoufalství, až mi u poslední věty došel dech a já se s brekem svezla k zemi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Je tam někdo!?"ozval se ode dveří Filchův hlas. Vyděšeně jsme se tím směrem podívali, a klopýtajíc jsme se nahrnuly do ne moc prostorné skříně. Škvírou mezi dveřmi jsme viděli Paní Norrisovou, jak se prochází po místnosti.
Cítila jsem jeho dech na svém krku, a po těle mi naskákala husí kůže. Odkud si z útrob hradu zarachotilo brnění a upoutalo tak pozornost školníka i jeho kočky.
Když byli oba pryč, vyčerpaně jsem se opřela čelem o dveře skříně a děkovala cizinci, že také porušil zákaz vycházení.
Cítila jsem, jak mi čisi ruka odhrnula pramínky vlasů z krku. Né kohosi, ale mého kluka, který mě právě obdarovával těma nejněždnějšíma polibkama. Když zlíbal celý můj krk, zvedl od něj své rty a naklonil se k mému uchu:,,Řekni, líbá líp než já?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Rozesmála jsem se a bez odpovědi jsem vyskočila ze skříně, míříc si to ven z učebny. Neudělala jsem však ani dva kroky a už jsem byla znovu přitažena k jeho tělu a už znovu jsem byla obdařena jeho polibky, tentokrát na rty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Takže? Je lepší než já?" ,,Nikdo není lepší než ty." ,,Pak vám odpouštím, slečno Blofisová,"uklonil se, políbil mi ruku a pak se znovu vrhl na mé rty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže mám dotaz 😄 Píše se to vůbec Blofis?😂😂 Já jestli to píšu dobře 😂😜
A kdo si myslíte že je Lunin ,,Neznámý" kluk?😀😘
Jako vždy, koment a vote potěší 😇
U další kapitolky ahoj,
Vaše Michelle (nebo jak to na vesnici říkají, vaše Elka 🙈)
