15. října 2018 byl ten nejlepší a zároveň i nejhorší den mého života. Nejlepší, protože má manželka porodila toho nejkrásnějšího chlapečka na světě. Nejhorší proto, že ihned po porodu padla má manželka do komatu způsobeného přílišnou ztrátou krve. Ten den jsem vzal svého novorozeného syna Sama domů a nechal svou manželku v nemocnici. Byl jsem pln smutku i lásky zároveň. Každou noc, když jsem ukládal svého syna ke spánku, cítil jsem klid a mír. Nikdy jsem neviděl žádné dítě spát tak pokojně, jako spal on. Každou noc jsem si přál, abych mohl objímat svou ženu u postýlky a společně s ní sledovat naše dítě, jak odchází do říše snů. Věděl jsem, že s tím musím něco dělat.
O dva roky dříve se našim sousedům narodila holčička jménem Cindy. Vzpomněl jsem si, jak mi ukazovali sešit plný nákresů zobrazujících zvířátka, hračky, sladkosti a věci tomu podobné. Tyto nákresy byly nakresleny přístrojem, který se nazývá "Dream Sketch". Tento přístroj monitoroval sny a dokázal je převést na papír. Okamžitě mi došlo, že to je to, co hledám a potřebuji k řešení problému.
Přístroj mi přišel společně s velkým balíkem papírů a dvěmi senzory, z nichž jeden se měl umístit na pravou stranu hlavy a druhý na levou. Už ten večer, když jsem dával Sama spát, jsem na jeho hlavičku dal senzory a spustil přístroj, jehož pohon začal potichu hučet do nočního ticha. Odešel jsem k sobě do ložnice, ale nemohl jsem ještě dlouhou dobu usnout. Na následující ráno jsem se těšil přesně tak, jak se malé dítě těší na ráno o Vánocích a čekal jsem, co se mému synkovi bude zdát.
Když jsem ráno vstal, šel jsem vzbudit Sama k němu do pokoje. V momentě, kdy jsem ho chtěl zvednout z postýlky, jsem si vzpomněl na ten přístroj, vedle kterého teď ležel na zemi kus papíru. Pln zvědavosti jsem ho sebral a podíval se, co se Samovi zdálo. Na papíře byla jasně nakreslená má žena, ležící na nemocniční posteli v těžkém spánku. Trochu divný výplod fantazie novorozeného dítěte, ale kromě toho bylo na obrázku zvláštní ještě něco, jen jsem nemohl přijít na to, co to bylo. Později ten den jsem obdržel telefonát. Nevybavím si, zda mi volal muž, nebo žena. Vím jen to, že onen hlas mi sdělil, že má manželka je mrtvá. A pak mi to došlo. Ona divná věc na obrázku byl srdeční monitor mé manželky, zobrazující jen rovnou čáru. Zatímco se mi do očí hnaly slzy a v krku se tvořil knedlík, Sam ležel v jeho postýlce a usmíval se na mě.
Přístroj jsem vrátil zpět do obchodu, kde jsem ho koupil a dlouhou dobu řval na zaměstnance, který mi ho prodal. Jak nejlépe mohl mi vysvětlil, že za sny nemá přístroj a ani personál obchodu zodpovědnost, že přístroj kreslí jen to, co se zdá člověku, na kterého je napojený. Ale mně už to bylo jedno. Byl jsem v šoku z manželčiny náhlé smrti a z toho, že byla předpovězena. Jen jsem nevěděl kým. Přemýšlel jsem, zda byla chyba v systému přístroje, nebo můj syn opravdu snil o smrti své vlastní matky. Byl jen jeden způsob jak přijít na odpověď, která mě vyděsila.
Opustil jsem obchod s novým přístrojem a netrpělivě čekal na večer. Uspat Sama bylo tu noc neobvykle těžké. Choval jsem ho v náruči dlouhou dobu a on se na mě stále smál tím jeho úsměvem dokud neusnul. Položil jsem ho do postýlky a z krabice vyndal "Dream Sketch". Několikrát jsem zkontroloval, jestli jsem vše udělal správně. Poté jsem si sedl do křesla a čekal, než se začne něco dít. Můj srdeční tep zrychloval s každou uplynulou minutou a já neodtrhl oči od přístroje. Nesledoval jsem čas, jen jsem se zoufale snažil udržet se vzhůru. Nakonec jsem to nevydržel.
Probudil jsem se propocený s vědomím, že na mě Sam kouká z jeho postýlky a usmívá se. Podíval jsem se na něj a naše pohledy se protly. Můj pohled se během sekundy odklonil k přístroji, vedle kterého ležel na zemi opět kus papíru. Klekl jsem na kolena a sáhl pro papír. Chtěl jsem ho spálit, roztrhat na kousky a popírat, že vůbec kdy existoval, ale musel jsem vědět odpověď. Musel jsem vědět, kdo předpověděl smrt mé ženy. Na obrázku byl muž. Ve svých zkrvavených rukou svíral zbraň a kus papíru. Na zemi vedle něj ležely dvě mrtvoly, bezvládná těla dospělé ženy a malé dívenky. Okamžitě jsem poznal, o koho se jedná.
Přiběhl jsem k oknu a sledoval, jak k sousedům přijíždí záchranka a policie. Vyšel jsem ven a promluvil si s jedním z policistů. Můj soused použil přístroj na svou manželku. Nákres, který ráno spatřil, zobrazoval jeho ženu mající sex s jiným mužem a v pozadí čápa nesoucí jejich malou dcerku Cindy. Bylo mi sděleno, že se soused zbláznil a zabil svou manželku i dceru střelnou zbraní. Poté si zbraň strčil do pusy a zastřelil i sám sebe.
Bylo mi jasné, že můj syn je buď dítětem zla, nebo dokáže předpovídat blízkou budoucnost. Ale jak? Jak by malé dítě dokázalo v noci v klidu spát s hlavou plnou teroru, brutality a krve? Věděl jsem, co musím udělat. Věděl jsem, že Sam musí zemřít.
Šel jsem po schodech k mému synovi do pokoje. Byl jsem odhodlaný a krev mi vřela v žilách tak, jako nikdy. Dveře jsem rozrazil tak, až udělaly díru do stěny. Očekával jsem, že uslyším pláč, ale slyšel jsem jen hrobové ticho. Přišel jsem k postýlce, kde můj syn, stále napojený na přístroj, v klidu spal. Jen já jsem věděl, že za tímto spokojeným úsměvem se skrývá zlo. Musím přiznat, že v tu chvíli jsem absolutně zešílel. Chtěl jsem, aby se probudil. Aby se na mě naposledy usmál a aby viděl, co se chystám mu udělat. Popadl jsem ho za krk a začal škrtit. Škrtil jsem tak usilovně, až se mi veškerá krev nahrnula do hlavy a já se po chvíli složil k zemi. S vědomím, že jsem zavraždil vlastního syna jsem chvíli brečel a ptal se Boha, zda jsem udělal správnou věc. V tu chvíli jsem zaregistroval kus papíru vedle přístroje. Byl jsem na něm já, jak škrtím Sama v jeho postýlce.
Nikdy jsem nezjistil, jestli můj syn špatné události předpovídal, nebo jestli je působil on sám. Ale udělal jsem, co jsem udělal... A udělal bych to znovu.
