Mám velkou starost o mého syna.
Vlastně je to víc než starost. Jsem vyděšený. Jeho chování není v posledních několika týdnech úplně normální. Zdá se mi, že je něco špatně.
Začalo to tím, že v noci přišel a stál ve dveřích ložnice. Bylo to těsně před tím, než jsem usnul. Zrovna jsem se otáčel, abych zhasl lampičku a on tam stál. Zkoušel jsem na něj mluvit, ale zjistil jsem, že je to zbytečné. Nikdy neodpovídal.
Prostě jen zíral.
Během pár dní už nestál mezi dveřmi. Začal mi sedět na posteli a stále jen prázdně zírat. Ptal jsem se ho, jestli je něco špatně, jestli se děje něco, co ho trápí. Žádné odpovědi se mi nedostalo. Je to zvláštní, nikdy nebyl mlčenlivý.
Vždy počká, než má žena usne. Obvykle usíná dřív než já a on nikdy nepřišel, když byla ještě vzhůru. Ale vím, že ona v tom prsty nemá.
Jestli se něco brzy nezmění, nevím co budu dělat. Začínám si myslet, že můj syn ví, že jsem to byl já, kdo ho zabil.
