Ta žena vůbec nelitovala svého rozhodnutí shodit vlastního syna z 80 metrů vysokého mostu, pod kterým byla jen spousta kamenů. Ona je dokonalá, její manžel také, proto bylo naprosto nepřípustné, aby měli ošklivé dítě.
Uplynul rok a žena porodila krásnou holčičku. Manžel byl spokojený a ona konečně také.
O pět let později šla žena se svou dcerou na procházku, během které se dostaly na onen most. V půli cesty ji dcera silně objala a začala vzlykat. "Co se děje, zlatíčko?" Dcerka odpověděla. "Bojím se maminko. Miluju tě a vždy jsem tě moc milovala."...
"Taky tě miluju, srdíčko, ale co se děje?"...
"Bojím se, že mě z toho mostu znovu shodíš."
