V pondělí jsem přišel s perfektním plánem. Nikdo nevěděl, že jsme přátelé.
V úterý ukradl zbraň svému otci.
Ve středu jsme se rozhodli, že náš plán uskutečníme během vytrvalostního maratonu.
Ve čtvrtek, zatímco všichni byli v tělocvičně, jsme čekali za dveřmi. Měl jsem zastřelit první osobu, která vyjde z místnosti. On pak měl s tou samou zbraní vrazit do tělocvičny a střílet na všechny okolo.
První vyšel výchovný poradce a já ho třikrát střelil do obličeje. Jeho mrtvé tělo padlo zpět do tělocvičny a budovou se nesl křik.
Ještě nás nikdo neviděl. Podal jsem mu zbraň, byl na řadě. Naběhl do tělocvičny a začal střílet.
O chvíli později jsem šel za ním. Ještě nikoho netrefil. Všichni se snažili schovat. Byl to naprostý chaos.
Zezadu jsem ho napadl, po několika sekundách mlácení jsem mu vyrval z ruky zbraň, namířil ji na něj a vystřelil.
V pátek jsem byl prohlášen za hrdinu.
Byl to opravdu perfektní plán.
