Než se rozpovídám o tom co se stalo, musím vám říct, že nejsem žádný svatoušek. Nikdy jsem ovšem nikomu úmyslně neublížil, možná jen nějakým rozchodem, ale nikomu jsem nikdy fyzicky nic neudělal. Zdržuji se jakýchkoliv hádek a vyhýbám se konfliktům, takže když mě Anna5788 kontaktovala poprvé, nepřikládal jsem tomu velký význam. Odpověděla mi na YouTube na komentář, který jsem tam kdysi vložil.
Anna5788: Vím co jsi udělal.
Tohle uživatelské jméno jsem nikdy neviděl a žádnou Annu jsem neznal. Smetl jsem to ze stolu s tím, že je to jen nějaký troll, někdo, kdo na mém kanále viděl creepypasta videa, která už předtím nahrál třeba on. Třeba mě tím chtěl jen vyděsit. Ať tak, nebo jinak, neviděl jsem v tom problém, kterým bych se měl zabývat.
Ten den jsem šel na večeři do nádherné italské restaurace se svou přítelkyní Rachel. Měli jsme pravidlo o telefonech. Pokud přijde jedna zpráva, ignorujeme ji. Pokud jich přijde víc najednou, můžeme se podívat, kdo nám píše - pakliže se jedná o člena rodiny, můžeme se přesvědčit, jestli jde o něco důležitého. Přišlo nám to jako správný systém a také se na tom zakládal náš vztah. Nikdy jsme neměli problémy s důvěrou a žárlivostí, dokud se neobjevila Anna5788.
Hned po prvním chodu, zrovna když nám na stůl nesli salát, přišlo první upozornění. Měl jsem na upozornění z internetu nastaven jiný zvuk než na textové zprávy, takže jsem tomu nevěnoval pozornost. Upozornění ovšem nebylo jen jedno a telefon mi téměř neustále oznamoval další. Rachel se na mě podívala takovým pohledem, který mi měl naznačit, abych se konečně podíval o co jde.
"To nejsou zprávy," řekl jsem jí.
"Ano, ale je to dost otravné," poznamenala. "Nechceš si alespoň ztišit telefon?"
"Je to z internetu, můžu ta upozornění vypnout."
Povzdechla si a já vzal telefon do ruky. Všechna upozornění byla na odpovědi u mých komentářů, pokaždé od uživatele Anna5788. Myslel jsem si, že stále odpovídá na ten předešlý, ale poté co jsem se podíval na všechna upozornění mi došlo, že našla snad i mé nejstarší komentáře a i tam mi odpověděla. Ani jsem nevěděl, že je možné si podle uživatelského jména dohledat všechny komentáře daného člověka.
Když je shrnu všechny dohromady, mají jasné znění: Můžeš mě ignorovat jak chceš, ale já neodejdu, s tím se smiř. Ublížil jsi mi, teď za to zaplatíš.
Musel jsem zřejmě vypadat zmateně a naštvaně, Rachel mě totiž chytla za ruku a zeptala se, zda jsem v pořádku.
Řekl jsem, že ano. Měl jsem v plánu uživatele zablokovat ihned po příchodu domů a do té doby jsem si alespoň ztlumil telefon. Ale po večeru plném dobrého jídla, skvělých filmů, drinků a tance, jsem si doma na ta upozornění ani nevzpomněl.
Dalšího dne mě ráno překvapil e-mail. Odesílatel nebyl nikdo jiný než Anna5788@@gmail.com a k mailu byl přiložený i soubor.
"Jamesi,
musíš mi věřit. Vím, že to zní divně, sama bych tomu také jen tak nevěřila. V tomto e-mailu ti posílám video, kde máš důkaz. Důkaz o tom, že jsi mi ublížil a že za to musíš zaplatit.
Anna"
Ten mail mi osvěžil paměť ohledně včerejších upozornění. Anna5788 mě oslovila mým pravým jménem, ale i když jsem si byl jistý, že ten soubor nebude spam, ani virus, rozhodl jsem se ho neotevřít. Tu zprávu jsem ale nesmazal.
Začal jsem nad tím uvažovat. Trochu mě zneklidňovalo, že internetový troll mi věnuje tolik pozornosti, ale stejně jako předtím jsem to smetl ze stolu. Musí to být jen hloupý vtip. Musí! Dál jsem nad tím nepřemýšlel, kdybych se tím nechal vyděsit, troll by dosáhl toho, co chtěl.
Zanedlouho to začalo být divné. Bylo to cca. o dva týdny později, kdy jsme s Rachel opět vyrazili na večeři. Můj telefon začal zběsile vibrovat,chvíli jsem si myslel, že se mi vypíná. Vytáhl jsem telefon, abych se podíval co to je.
Koukl jsem se na Rachel a čekal na její souhlasný pohled, abych odemkl telefon a přečetl si zprávy. Bylo jich přesně devět, každá obsahovala jen jedno slovo a byly odeslány z telefonního čísla končícího 5788. Poskládal jsem z nich větu: Nezapomněl jsi? Ublížil jsi mi, za to musíš zaplatit.
Měl jsem husinu po celém těle. Své telefonní číslo jsem nepřipojil k žádnému ke svých internetových účtů, dělám rozdíl mezi životem online a offline. Není divu, že tenhle člověk zjistil můj e-mail.
Rachel nic neříkala, ale bylo vidět, že si dělá starosti. Ruce se mi klepaly, když jsem vypínal telefon a strkal ho do kapsy. "Nic to není, pojďme to dojíst," řekl jsem.
Když jsem toho večera dorazil domů, už jsem věděl, že ji nemůžu dál ignorovat. Nemám dost informací na to, abych s tím mohl jít na policii. Musím otevřít ten soubor, který mi poslala. Nebyl to žádný hacker, který se chtěl dostat k mým přístupovým údajům na různé stránky, tak jsem si řekl, že když se podívám na to video, nic se nemůže stát. Myslel jsem si, že na to jen kouknu, přijdu na to, že Anna5788 stalkuje špatnou osobu a všechno bude dobrý. No, pletl jsem se.
Pustil jsem si video a čekal. Začínalo jen šuměním, nějakou chvíli tam byla jen statika. Už jsem se chystal video zavřít, když se začalo zaostřovat na něčí tvář. Byl to dospělý muž, mohlo mu být kolem pětačtyřiceti až padesáti, v očích měl lítostivý výraz.
"Pravděpodobně máš teď v hlavě mnoho otázek," řekl. "Obzvlášť, když nevíš kdo jsem. Chvíli mě sleduj, dojde ti to."
Přiblížil se ke kameře a mně se téměř zastavilo srdce. Nebylo o tom pochyb, vrásčité čelo, velký nos... to jsem já!
"Dalších pár let pro tebe bude velmi těžkých. Rachel si najde někoho jiného a ty dlouhou dobu strávíš ve vztazích, jež budou od začátku odsouzeny k rychlému konci. Tvoje kariéra se rozjede slibně, ale ty stejně budeš cítit jen prázdno. Budeš jezdit na pohřby svého příbuzenstva a budeš se cítít stále víc a víc sám. Když se staneš viceprezidentem firmy, dostaneš administrativní asistentku jménem Anna. Ta žena tě bude silně přitahovat, ale půjde s tebou jen na jedno rande z lítosti. Ty ji poté uškrtíš u sebe v kanceláři."
Mohlo se ze mě kvůli samotě stát takové monstrum? Muž ve videu ukázal svoje ruce. Byly pokryté krví. "Teď se zabiju, ale dostal jsem šanci tě před takovým osudem zachránit. Jediný způsob jak se tomu vyhnout je, že zemřeš než poznáš Annu. Prosím, zamysli se nad tím a v klidu se rozhodni."
Pozastavil jsem video a sedl si do svého křesla. Nevěděl jsem co dělat, ale věděl jsem, že jestli mluví pravdu, byla jediná možnost jak tuhle bolest zastavit. Dokoukal jsem video do konce, abych viděl, jestli to s tou smrtí myslí vážně. A myslel. Video končilo tím, že si podřízl krk nožem na dopisy.
Celý život jsem byl nekonfliktní osoba. Jak se mohl můj život takhle zhroutit? Klepal jsem se, když jsem se rozhlížel po svém pokoji. Měl jsem na poličce jediný nůž ještě z dob mého dětství, kdy jsem chodíval lovit s tátou. Zdál se vhodný. Pokud tím zabráním tomu, že někdo bude trpět, tak je to správné, ne?
Vzal jsem nůž a zabil se stejným způsobem, jako mé budoucí já ve videu. Jakmile jsem začal cítit zimu, podíval jsem se na sebe do monitoru. Můj život se chýlil ke konci, ale můžu odpřísáhnout, že jsem ve tváři mého, již mrtvého, budoucího já viděl úsměv. Poslední věc, kterou si pamatuji, je vyzvánění mého telefonu. Volala mi Anna.
