Jmenuju se Lizzie. Sem obyčejná holka která je na střední. Bohužel sem se jako každá zamilovala do třídního krasavce Sugy. Nakonec sem se odhodlala a poslala mu valentýnku. Bohužel, jsem jedna z dívek které se nic nedaří.
Po poslední hodině sem se vydala do třídy pro poškoláky. Když sem tam došla, kluci už tam byly a něco tam dělali. Já dělala jakože je nevidím a šla si sednou do lavice, která byla u okna. Vytáhla sem si tablet, tušku a začala kreslit. Trochu sem se inspirovala kluky, a nakreslila je. Kluci se na mě pořád zvědavě dívali a ptali se, co tam dělám. Já jim to samozřejmě neřekla a pokračovala v kreslení. Když už jsem to měla, ukázala sem jim to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tak co?" Zeptala sem se. Oni jenom zírali.
"To je tak roztomilé!" Rozzařil se V a snažil se mi vzít tablet.
"Vážně pěkný. Pošleš mi to?" Zeptal se Jungkook.
"Jasně." Usmála sem se na něj.
"Tohle si dám na úvodní fotku." Začal klikat něco na mobilu. Všichni kluci to chtěli hned poslat. Po tom co sem jim to všechno poslala, mi řekli, že se přihlásili na jeden kásting s jejich songem který se jmenuje bulletproof. Už mi ho jednou pouštěli a je vážně super, takže doufám že to vyhrají. Po hodině a půl sme šli domů. Kluci už šli napřed, takže sem tam zůstala sama s Sugou.
"Docela dobře si jí to nandala." Řekl Suga při zavazování tkaničky.
Já se docela udivila, protože mě předtím zastavil. "C-cože!? To jako fakt?!" Koukala sem na něj jako bych po sto letech viděla svoji babičku rapovat.
"Jasně, zasloužila si to." Řekl vážným hlasem. Konečně sme na ní měli stejný názor. Jak sme vyšli z šatny, uviděli jsme Charlie a bývalého přítele Chloe, jak se spolu libají. Chtěla sem po ní skočit, ale Suga mě předběhl a začal tam mlátit Mika.
"Sugo!" Začala po něm křičet Charlie. Já jenom koukala, nikdy sem ho takhle neviděla.
"Zasloužíš si to, ty kteréne!" Začal po něm řvát. Chloe se snažila odtrhnout je, ale Suga jí omylem vrazil. Nakonec Nick silně praštil Sugu, ten se skácel k zemi. Zavolala sem kluky, oni mi ho pomohli bez řečí dovést do školní ošetřovny. Nikdo tam nebyl, protože škola skončila, takže sem tam s ním hodinu zůstala a čekala, až se probudí. Mezi tím sem si kreslila do svého starého skicáku. Dlouho sem do něj kreslila, takže sem se dost snažila, aby to vypadalo dobře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla sem do toho hrozně zabraná, takže sem si nevšimla že se Suga už vzbudil.
"Co to kreslíš?" Zeptal se. Já se lekla a upustila skicák.
"A-ale to nic." Začala sem lehce panikařit.
"Ukaž." Zvedl to a podíval se na to. Já se celá začala potit, docela jsem se divila, že tu díky mému potu nebylo moře.
" je to vážně dobré, ale příjde mi to dost smutné." Řekl a já sklonila hlavu. Seděla sem na jeho posteli, takže se jenom opřel o loket, jednou rukou mi chytl bradu a řekl. " Proč jsi smutná? Vždycky ti to sluší víc když jsi šťastná. Tvůj úsměv dokáže rozveselit hodně lidí, tak ho neschovávej." Jeho výraz byl nepopsatelný. Jeho hnědé oči se na mě dívaly, jakoby chtěli ještě víc. Rty měl stejně skouslé jako já, ale o nic se nepokusil. Já byla dost překvapená, ale lehce sem se usmála, stoupla si a začala hledat dezinfekci a náplast.
"Počkej, trochu ti to vyčistím." Šla sem k němu, sedla si na postel a vyčistila mu tu ránu na hlavě. Suga jenom lehce zasyčel, protože ho to muselo dost štípat.
