Jsem jiná ✔ (Probíhá korekce)

2. kapitola

Probudila jsem se a promnula si oči. V hlavě mi vytanul obraz z včerejšího doučování. Doufám, že Vicky budu doučovat dál. Byla jsem tak nadšená, že se se mnou začala bavit sice to bylo jen kvůli testům, ale nějak mě to netrápí. Aspoň se s ní seznámím a možná se s ní, začnu kamarádit a možná... Ne ta třetí možnost tu nikdy nebude.
Z mého monologu mě vyrušil zvuk zvonku. Kdo na nás může zvonit takto brzy ráno? Šla jsem rozespalá v jednom svém pyžamu s medvítkama dolů ze schodů. Otevřela jsem dveře a má čelist malém skočila na podlaze.
,,Ahoj Britney!"

,,V-V-Vicky?  Co ty tady?" Zmatenost mého hlasu byla očividná a Vicky se nepodařilo zadržet smích. Nejkrásnější zvuk na světě.
,,Klídek Britney. Víš, babička bydlí kousek odsud a já u ní zrovna spím, tak mě napadlo, že bychom spolu mohli jet do školy.'' Stála tam v černých džínech s dírou na koleni a pruhovaným trikem s dlouhým rukávem. Triko bylo úplé a krásně zvýraznilo její úzký pas. Černé džíny byly lehce volné a držely díky pásku. Skončila jsem s obdivovaním její krásy s vrátila se do reality.
,,Tak jo jdu se převlíknout.'' Vyhrkla jsem a rozběhla se po schodech nahoru.
Ze skříně jsem vytáhla modré džíny a černé triko s květinovým vzorem. Stejně rychle jsem seběhla ze schodů dolů do chodby, kde stála a po domě se rozhlížela ta nejkrásnější osoba, kterou jsem kdy poznala. Stoupla jsem si k ní
,,Máš hlad, nebo dáš si něco?'' Zeptala jsem se zvědavě ,,Ne, to je v pořádku." Mávla rukou a s úsměvem si mě prohlížela. ,,Moc ti to sluší." Konstatovala a já pociťovala své hořící tváře.
,,D-děkuji." V tu chvíli jsem zapomněla na celý svět. Existovala jsem já a ona. Jako by se v ten moment zastavil čas.
,,Jdeme?" Vytrhla mě z mého snění Vicky a naklonila hlavu. ,,Jasně, jasně." Řekla jsem, popadla tašku a šla. Cestou na autobus jsme si povídaly o všem možným. O našich oblíbených zpěvácích a zpěvačkách, dětství a spousty dalších věcí. Hltala jsem každé její slovo.
,,Doufám že mě budeš dál doučovat?" Jakmile větu dořekla, v břiše jako by se rozletěly motýly.
,,Jasně že budu, neboj." Zněla jsem trochu přehnaně nadšeně, ale Vicky nevypadala, že by to s ní něco udělalo.
,,Bezva. Víš, jsi fakt skvělá učitelka."
,,Já vím." Řekla jsem s provokativním hlasem. ,,Páni a jak jsi skromná." Dodala ironicky a obě jsme se rozesmály.

Do třídy jsme přišly spolu. Když to uviděla Sally, protočila oči v sloup. Vicky si k ní sedla a tvářila se na ní trochu naštvaně.
,,Hej Brit, kde jsi se tu vzala s Vicky?" Rýpla do mě Marry když jsem si sedla vedle ní. ,,Ale je teď u babči a ta bydlí kousek od nás."
,,Aha." zabručela. Dala jsem jí menší pěstí do ramene a řekla: ,,Neboj ty jsi a budeš moje nejlepší kámoška už napořád."

,,Jak myslíš, ale dej si na ni pozor."

,,Proč?"

,,Protože když tě k sobě vztáhne budeš se muset bavit i se Sally a chytíš jejich vypatlanost a nafrněnost."

,,Vicky je náhodou docela v pohodě."

,,Ta nemoc se už projevuje." Řekla starostlivě Marry.

,,Hej." zahučela jsem na ní a přidušeně jsme se rozesmály. ,,Pozor sirény se smějí." Ozval se Johnův hlas, blížící se pomalu k nám. Postavil se vedle naší lavice. ,,Moc vtipný." Zasmála jsem se ironicky. ,,Co? Pořád neumím vymýšlet dobrý vtipy?" Podíval se na mě zklamaně ,,Bohužel." Pokrčila jsem rameny. John se vždycky snaží vymýšlet něco vtipnýho, ale bohužel se mu to nedaří. ,,Ale neboj," začala jsem ho utěšovat. ,,i tak je s tebou sranda."
Hm.. Tak dík." Pousmál se.
Zazvonilo. Do třídy přišel pan Cook. ,,Tak děcka sedněte si. Dnes si v dějepisu trochu popovídáme o našich bývalých prezidentech." Pan Cook byl starší pán, který měl jen pár šedivějících vlasů. Nosil brýle a chodil trochu shrbený. Byl moc milý, ale bohužel nudný. Podepřela jsem si hlavu a snažila se neusnout, zatímco Cook psal nějaký ty letopočty na tabuli.