Jsem jiná ✔ (Probíhá korekce)

3. kapitola

,,Konec školy." Zvolala jsem, když jsme šly s Marry ze školy.
,,Moc se neraduj, zítra se sem vracíme."
,,Ježiš Marry ty mi umíš zkazit náladu." Řekla jsem škodolibě. Marry na mě vyplázla jazyk.
,,Hele brácha." Řekla a zamávala na mladého muže. Jmenuje se Pete je mu 23 let, je to zrzek stejně jako Marry, a má krásné modré oči, je o něco málo vyšší než Marry. Rád jezdí na motorce, takže když si přijede pro svoji milovanou sestřičku má dvě helmy. Jednou mě taky na tu motorku vzal, hrozně jsem se bavila a dala jsem si předsevzetí, že jednoho dne budu taky mít motorku. ,,Tak já letim Brit, měj se."
,,Tak zítra." Zavolala jsem na ni, než mi zdrhla. Viděla jsem ji jak utíká za Petem a objímá ho (takový roztomilí sourozenci). Pete dal Marry helmu sedli na motorku a odfrčeli do dály. uviděla jsem Johna. Hm.. John už měl holku možná by jsem se ho nenápadně mohla zeptat jak na holky. Rozběhla jsem se a skočila mu okolo krku. ,,Johne!" řekla jsem natěšeně. ,,Bože Brit co se stalo? Co jsi pila?" Zeptal se mě zmateně. ,,Mám otázečku."

Victoria šla zrovna ze školy a zbavovala se posledních kluků. ,,Tak zatim Vicky." Zvolali všichni s blaženým úsměvem na tváři. Victoria šla, koukala do telefonu, a najednou slyšela někoho zvolat 'Johne.' Zvedla hlavu, aby se podívala kdo tak jančí. Byla to Britney. Skočila okolo krku nějakýmu klukovi. Victoria strnula a po tváři jí stekla slza.

,,Co potřebuješ Brit?" Zeptal se, když jsem ho vedla ke mně domů. ,,Řeknu ti to až u nás." Řekla jsem s nadšením. ,,Trochu se bojím." Řekl John s nedůvěrou v očích. ,,Ale simtě." Odfrkla jsem a zasmála se.

Dorazili jsme k mému domu. ,,Pojď." Zavelela jsem a odemkla dveře. vešli jsme do haly nalevo od nás byla kuchyně do které jsem vstrčila Johna. Trochu klopýtl. ,,Dáš si něco?" Zeptala jsem se s širokým úsměvem. ,,Ne děkuji." Jeho zmatení bylo velmi vtipné. Posadil se a čekal, co že mě vypadne.
,,Jak myslíš." Pokrčila jsem rameny a sedla si na druhou stranu stolu. ,,Co potřebuješ?"

,,Kolik jsi měl holek?"

,,Co tě to zajímá? Ale když už tak jednu."

,,Jen tak. Zajímá mě co na tobě viděla." Zasmála jsem se.

,,No dovol? Jsem skvělej přítel." Ohradil se dotčeně.

,,A jak jsi ji vůbec sbalil?" Usmála jsem se na něj nevinně a začala si hrát s pramenem svých vlasů.

,,Proč se ptáš? Je to divný."

,,Jen tak." Pokrčila jsem rameny a zvedla jsem se, abych si udělala čaj. ,,Fakt si nic nedáš?" Směřovala jsem na něj otázku.
,,Udělej mi zelenej čaj, prosím."
,,Jak si přejete, pane." Uklonila jsem se mu a on se začal smát.
Položila jsem dva hrníčky na dřevěný stůl a pobídla ho, ať pokračuje.

,,Okej. Byl jsem na ní hodně milej, dával jí najevo, že je pro mě důležitá a že bych s ní moc chtěl být. No a pak jsem se jí vyznal."

,,Aha. To teda nezní moc složitě. Čekala jsem, že to je horší. Díky."

,,Za co?" Podíval se na mě nechápavě a usrkl čaje.

,,Za rozhovor."

,,To je všechno? Kvůli tomuhle jsi mě sem tahala?"

,,No nechceš si něco zahrát?"

Řekla jsem, aby se nevztekal. Rádi spolu hrajeme na konzoli, většinou ho rozmetu. Hry spolu hrajeme od doby co jsme se poznali a oba jsme si tento společný čas vždycky užili.
,,No tak fajn, ale už na mě nekoukej těma svýma psíma očima." Odtušil a zvednul se ze židle.
Přesunuli jsme se do obýváku a hráli všechno, co se v mém domě nacházelo.