Každý Konec Má Svůj Příběh

Narozeniny

Crrr...probudil mě otravný zvuk budíku. Sakra pondělí. Najednou mi vtrhla do pokoje ségra Emily. "Vstávej blboune! Dneska máš narozeniny! Což znamená, že dnes žádná škola!"
"A co na to máma?" zeptala jsem se nechápavě a ještě trošku rozespale.
"Máma je v pohodě. Chápe to. 18 máš jen jednou! Takže si zajdeme na snídani, potom půjdeme nakupovat, pak následuje kino a večer tě vezmu do klubu!"
V tu ránu jsem vyskočila z postele.
"Em! Ty jsi vážně skvělá! V kolik vyrážíme!"
"No máš na to maximálně půl hodiny, takže hoď prdelí!"
Rychle jsem se šla osprchovat, namalovat, obléct a mohli jsme vyrazit!
....
Celý den probýhal bez chybičky. Následoval oběd.
"Chloe? Co Filda? Už ti popřál? A půjde s tebou večer?"
"Nechci se o něm bavit!"
"Co se stalo? Pohádali jste se snad?"
"Nechal mě! Řekl mi, že jsem tlustý prase a že má někoho jinýho..." Dořekla jsem a měla jsem co dělat abych se nerozbrečela.
"To si děláš prdel? Kašli na něj ségra. Dneska to rozjedeme a třeba na někoho natrefíš. Třeba tam ten kluk (ukázala prstem na vážně pěknýho kluka) se na tebe pořád kouká" řekla s úsměvem a mrkla na mě.
"Jo. Ale to bude asi tím, že jím už třetí hamburger" odložila jsem naštvaně jídlo.
"Ségra nepodceňuj se takhle. Jsi krásná! Je normální, že se na tebe nějakej kluk kouká. A chci aby jsi věděla, že ať se stane cokoliv, tak tady pro tebe vždy budu. Ups, kino! Dělej dojez to, jinak to nestihnem!"
"Mám tě ráda Em"
"Já tebe taky. Ale teď už pojď!"
...
"Pohni! Ať nám mezitím ty namyšlený blbky nezaberou všechny pěkný kluky!"
"Jen se upravím" zakřičela jsem z prvního patra.
Oblékla jsem si bílé tílko, černé kalhoty a tenisky na klínku.
Vyjíždíme.
...
V autě zrovna hraje naše oblíbená písnička. Dám radio ještě hlasitěji a obě začínáme zpívat. Smějeme se. Vždy mi zvedne náladu.
Zastavujeme na semaforu.
"Hele Chloe. Tak jsem přemýšlela nad tím Filipem. Nedělá ti problémy ještě někdo? Jestli jo, tak ať si mě nepřejou! Nikdo nebude zlej na mojí malou ségru"
"Ne. Všichni jsou v pohodě" nahodila jsem falešný úsměv.
"To jsem ráda. Jsem tady vždy pro tebe blboune"
Na světlech se rozsvítila zelená a my se rozjeli. Emily se na mě letmo koukla. Já koukala na ni. Usmívali jsme se na sebe.
Najednou jsem přes okýnko auta uviděla blížící se světla.
"Emily!!!!"
Bum!