Každý Konec Má Svůj Příběh

Tohle se nemělo stát!

Tma...
Najednou začnu otvírat oči a vidím jen příliš silné světlo a hodně bílé barvy.
Otočím hlavu doprava a uvidím tam sedět nějakou postavu. Nevím kdo to je, jelikož můj zrak je stále rozostřený.
Postava zvedne hlavu a hned ke mě přistoupí.
"Zlatíčko! Jsi vzhůru! Ani nevíš jak jsem ráda!" je to máma. Ale proč je tak smutná? A proč brečí?
"Mami? Co se děje? Proč brečíš? A kde to jsem? A kde je Emily?"
Máma se v tu ránu rozbrečela.
Ve dveřích se objevil táta.
"Ahoj Chloe. Tak jsi vzhůru. Jak ti je?"
Táta měl napuchlé červené oči a vypadal nevyspale.
"Tati? Řekni mi prosím kde to jsem! Co se stalo?! A kde je sakra Emily?!"
Táta sklopil pohled a přistoupil ke mě.
"Zlato. Jsi v nemocnici. Cestou na párty jste měly s Em autonehodu. Nějaký řidič jel na červenou a..."
"Kde je Emily?!"
"Ty jsi ležela 4dny v bezvědomí. A Emily..." oči se mu zalily slzami.
"...zlatíčko, Emily to nepřežila"
Máma v tu ránu padla na kolena. Táta ji začal zvedat a objímat.
A já? Já jsem nebyla schopná jediného slova. Ležela jsem. Slzy mi tekly proudem po tvářích až na polštář.
Jak se to mohlo stát? Byla jediná kdo mi zbyl! A teď jsem přišla i o ni! Tohle není fér!