Každý Konec Má Svůj Příběh

Dobře jsme se sladili

"Proč tě Paulí polil vodou?"
"Jen jsem sebou praštila o zem. A to byla první věc co ho napadla"
"Jo takhle. Stává se ti to často?"
"Poslední dobou jo. Hele dost vyptávání. Asi už bych měla jít domů, abych vás tady neotravovala"
"Ne počkej! No..nepomůžeš mi udělat snídani? Nenechám tě přece jít domů hladovou.." Alex se zvedl z postele. Awww..má skvělou postavu. Ale jíst nechci.
"Myslím, že už půjdu, ale děkuji za nabídku. Možná někdy jindy" otáčela jsem se k odchodu, když v tom mě Alex chytil za ruku a otočil.
"Dáš mi alespoň tvoje číslo? No..víš..jako abych ti mohl napsat..kdy bude to jindy" zakoktával se a mě to přišlo strašně vtipné. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Dala jsem mu tedy své číslo. Převlékla jsem se a šla jsem se obout. Alex mě šel vyprovodit.
"Jo a Alexi. Vyřiď prosím Paulímu, že mu moc děkuju"
Alex se na mě jen zamyšleně podíval a pak mě obejmul. Když jsem scházela schody, ještě jsem se otočila zpátky na dveře. Pořád tam stál a vyprovázel mě pohledem. Jen se rozpačitě usmál, zamával mi a zašel zpět do bytu.
...
Uběhli 3 dny a Alex stále nenapsal. Jak jsem si jen mohla myslet, že napíše? Jsem tak naivní. Paulí mi alespoň napsal. Celé ty tři dny jen ležím v posteli, občas sním nějakou zeleninu, vypiju litry vody a jinak nic. Zrovna se koukám na můj oblíbený seriál American horror story, když v tom mi zavrní mobil. Natáhnu se pro mobil a kouknu na displej. Alex!
'Ahoj Chloe, myslíš, že by jsis na mě dneska mohla udělat čas? Potřeboval bych s něčím pomoct..-Alex-'
Ikdyž nemám nic na práci, tak váhám. Nakonec se rozhodnu, že se s ním sejdu.
'Ahoj Alexi, dneska bych měla čas. V kolik se chceš sejít?'
Odpověď mi přišla hned.
'Skvělé! Tak ve 4 na náměstí?'
To je za 2 hodiny. To bych mohla stihnout.
'To by šlo. Tak ahoj ve 4 :)'
Rychle se jdu osprchovat, namalovat a obléct. Ještě sním kousek mrkve a vybýrám oblečení. Vezmu si černé kraťasy a bílé tílko s potiskem. Kouknu na hodiny a je půl čtvrté. To mi trvalo chystání tak dlouho? Běžím dolů po schodech. Proběhnu okolo mámy, která se hned vydává za mnou.
"Chloe?! Kam tak letíš?"
"Nemám čas mami. Jdu ven. Napíšu v kolik přijdu. Ahoj"
"Stůj! Jedla jsi dnes něco? Máš tam oběd! Než půjdeš, tak ho sníš!"
"Mamiii! Něco si koupím ve městě! Teď už vážně musím jít! Ahoj"
Vyběhla jsem ze dveří a šla jsem na náměstí. Cestou jsem se ještě stavila v trafice pro cigarety. Jo začala jsem teď kouřit. Vždy mi to přišlo jako hrozný zlozvyk, ale teď už kuřáky chápu.

Jsou 4 hodiny a já přicházím na náměstí. Rozhlížim se a na lavičce uprostřed náměstí vidím sedět Alexe.
Uculím se a jdu směrem k němu. Alex zvedne hlavu a když vidí, že se k němu blížím, tak se postaví a usměje se. Má na sobě černé ryfle a bílé tričko. Musím se zasmát. Dobře jsme se sladili.
"Ahoj Alexi"
"Ahoj Chloe! Sluší ti to"
Obejme mě. Úžasně voní. Najednou cítím zvláštní pocit v břiše.
"Tak. Copak máš dneska v plánu?"
Alex mě pustí a usměje se.
"Pojď za mnou"
...