Každý Konec Má Svůj Příběh

Proč?

Ráno mě probudil zvonící mobil. Koukla jsem na displej. Alex. Nechci s ním mluvit. Típla jsem mu to. Za chvíli přišla smska.
'Chloe, ještě jednou se omlouvám za včerejšek. Kdyby jsis o tom chtěla promluvit, tak se mi ozvy. Popravdě byl bych moc rád, kdyby jsme se mohli vidět'
Neodpověděla jsem. Položila jsem mobil. Začala jsem se vrťet v posteli. Najednou jsem ucítila silnou bolest. Koukla jsem se na své nohy a ruce. Rány na mém těle stále krvácely. Sakra. Rychle jsem svlékla zakrvacené povlečení a nacpala jsem jej do pračky.
Poté jsem si vzala mobil a naložila jsem se do vany. Poslouchala jsem písničky. V tom mi přišla další smska.
'Chloe, neblbni. Prosím alespoň mi odepiš, ať vím, že jsi v pořádku'
A další smska.
'Jak chceš. Jedu k tobě! Už jsem na cestě'
Bylo mi to tak nějak jedno. Nevěřila jsem tomu, že by tady přijel. A tak jsem dál ležela ve vaně a poslouchala jsem písničky. Najednou jsem uslyšela zvonek. Rychle jsem vyskočila z vany. Obmotala jsem si okolo sebe ručník a šla jsem do pokoje.
V tom se dveře do mého pokoje otevřely. Rychle jsem se otočila zády ke dveřím.
"Zlatíčko? Je tady nějaký tvůj kamarád" řekl táta starostlivým hlasem. "Prý neodejde, dokud ho nepustíme za tebou aby si s tebou mohl o něčem promluvit" dodal.
Povzdechla jsem si.
"Ať přijde. Jen se musím obléct"
Táta zavřel dveře. Oblékla jsem si legíny a tílko. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Pojď dál" řekla jsem zklesle.
Alex vešel do pokoje. Přiběhl ke mě a pevně mě objal. Já jen zaskučela, protože mě bolely rány na žebrech.
"Promiň. Co..co tě bolí?"
"N..nic"
"Nelži mi!"
"Nic mě nebolí!"
Alex mi chytl ruku. A obrátil ji jizvama na sebe. Na ten jeho pohled nikdy nezapomenu. Bylo v něm tolik zlosti, lítosti, bolesti a nepochopení.
Vysmekla jsem se mu.
"Jsi spokojený? Myslím, že už by jsi mohl odejít!" vyjekla jsem na něj.
"Ale proč Chloe?"
"Proč? Ty se vážně ptáš proč? Tak já ti to povím. Nejdřív mi zemře sestra. Pak objevím kluka, se kterým je mi skvěle a zapomenu na všechnu bolest! A co on udělá? Vezmě mě na párty kde se líbá s nějakou krávou, zatímco mě tam znásilňuje jeho kamarád!!" křičela jsem. Teď už ale se slzami v očích. Ty slova boleli. Ale konečně jsem to ze sebe dostala.
"Já..nevím co říct..omlouvám se Chloe..nikdy bych ti nechtěl ublížit a.."
"Tak už odejdi!"
Alex jen smutně sklopil zrak a pomalu odcházel z mého pokoje. Jen co za sebou zavřel dveře, tak jsem skočila na postel a rozbrečela jsem se ještě víc. Celý den jsem jen ležela. Stále jsem nejedla. Dnes by se měl vrátit Paulí s Lisou. Mohla bych se za něma stavit, ale bude tam i Alex. Stavím se za Paulím zítra do práce.