Miliardářka a tanečnice - ukončeno

Passion

,,Tak co by sis dala k jídlu?" Nervózně přešlápne z nohy na nohu. ,,Klidně nějakou Čínu bez masa?" Usměje se nejistě. Amanda kývne hlavou a zamíří pro mobil a objedná Čínu. Posadí se na gauč. Snaží se zase nabrat dech. Musí se uklidnit. Za pár minut jim přijde jídlo a po večeři ji brunetka zavede na obrovský balkón. Tím jak jsou vysoko pod jejími nohami se rozprostírá snad celý Londýn. Miluje výhledy a se zaujetím se lokty opře o zábradlí. Kouká se dolů na tmavé budovy a pohybující se světla aut.

Ušklíbne se, když vidí to nadšení v smaragdových očích. Pomalu k ní přijde a opře se taky rukama o zábradlí. Je vyšší asi o dvě hlavy. Blondýnka stojí mezi jejími pažemi. Líbí se ji, že takhle ji může prakticky ovládat v jakékoliv situaci. Začnou si povídat. Aby ji lépe slyšela tak se k ní nakloní. Jakmile, ale Kira pohodila vlasy tak ji do nosu praštila příjemná vůně limetkového šamponu. Zhluboka se nadechne s tím, jak sladce voněla její kůže tak je těžké myslet na to, že je o pět let mladší. Pevně zatne pěsti. Diví se že ji takhle věří. Přece jen jsou si úplně cizí a poznaly se v baru nad skleničkou alkoholu.,, Ty mi takhle věříš? Nebojíš se, že bych mohla být nějaký psychopat..." Zeptá se ji upřímným a jistým hlasem. ,,Řekněme, že věřím v svůj cit na lidi. Nemám důvod, abych se tě bála." Ušklíbne se. Tak ráda by ji ukázala, že by se jí možná obávat měla... Určitě by tento názor změnila, ale bude si to muset nechat pro sebe. Asi dvě hodiny stráví mluvením na balkoně. Dozvěděla se hodně nových informací. Kira je vegetariánka, její sen je být profesionální tanečnicí a hodně dalšího. Nepochybuje, že tak sebevědomá osoba by se neprosadila. Blondýnka se k ní otočí čelem. Koukne se jí do očí a snaží se z nich číst... ,,Děkuji za večeři a pěkný večer." Zase ten sladký úsměv. Pořád se na ty rudé rty musí dívat. ,,Neděkuj, rádo se stalo." Ušklíbne se a přivře oči. Kira se plaše usměje a opře se zády o zábradlí. Automaticky udělá malý krok a je těsně u ní. Všimne si, že se k ní mírně nakloní. Tak moc by ji chtěla. Cítí, jak její zábrany padají. Udělá krok dozadu. ,,Chceš odvést domů? Nechtěla bych aby se ti něco stalo..." Kira souhlasí a celou cestu opět mluví a mluví. Nechápe to. Před ní tu bylo 15 dalších, ale s žádnou necítila vnitřní klid, jako cítí teď. Rozloučí se a její pohled se nemůže odtrhnout od té dokonalé postavy. Zatřese hlavou. Rozjede se zase domů. Musí si dát ledovou sprchu a jelikož je skoro půl noc tak zamíří do postele...