Jiný život

Noc v nemocnici

Esme

Chtěla jsem se na ní lepe podívat, ale zastavily mě hned dvě věci. Tou první byla ohromná bolest, která mi projela hlavou a tou druhou bylo několik hadiček vedoucích do mé ruky. Opatrně jsem si teda lehla zpátky do polštářů a dál jsem se rozhlížela po pokoji. Všechny ty hadičky vedly do nějakého divného přístroje. Chvíli jsem si ho prohlížela, když tu se otevřely dveře. Stály v nich tety Sofie, Beatrice a Grace. Teta Beatrice šla ke mně první. Sedla si ke mně na postel a chytila mě za ruku. ,,Esme, zlatíčko jak se cítíš?" Zeptala se mě. Viděla jsem, že má oči zarudlé od pláče. ,,Je mi dobře." Řekla jsem a vytvořila jsem na tváři slabý úsměv, abych ji alespoň trochu uklidnila. ,,Ani nevíš, jak si nás všechny vyděsila." Usmála se na mě teta Sofie. ,,A co se vlastně stalo?" Zeptala jsem se, protože poslední na co jsem se pamatovala, byl můj příchod do kuchyně. ,,Krájela si mrkev a pak jsi se ošklivě řízla. Chvíli jsi se na tu krev dívala a pak jsi z ničeho nic omdlela." Řekla mi teta Grace. Pak otevřela ústa, chtěla něco dodat, ale ozvalo se klepání na dveře. Nestačila jsem ani klepajícího pozvat dál a už se otevřely dveře.

Beatrice

Otevřely se dveře a do pokoje vstoupil pohledný mladý doktor. ,,Dobrý den." Pozdravil nás jemným zvonkovým hlasem. ,,Dobrý den." Pozdravily jsme ho všechny. Pak se rozhlédl po pokoji a pomalu se vydal k Esmině lůžku. ,,Jsem doktor Cullen a jsem Váš ošetřující lékař." Řekl, když došel až k Esmině posteli. Esme jemně přikývla. Pak se otočil na mě. ,,Vy jste její matka?" Zeptal se mě opatrně a prohlížel si přitom můj oděv. ,,Ne tak docela, jsem její adoptivní matka." Usmála jsem se. Úsměv mi oplatil. ,,Tak paní." ,,Plattová." ,,Paní Plattová. Vaše dcera si při pádu trochu poranila hlavu. Přesněji prodělala otřes mozku. Nebyl moc silný, ale pro jistotu si ji zde necháme přes noc na pozorování." Řekl s milým úsměvem doktor Cullen. Pak se otočil na Esme. ,,Jak se cítíte slečno Plattová." ,,Je mi dobře." Odpověděla mu Esme. ,,Nebolí Vás hlava? Není Vám špatně od žaludku?" Ptal se. ,,Hlava mě bolí, jen když se snažím pohnout." Přiznala mu Esme. Pokývl hlavou a pak se podíval na přístroj u Esmina lůžka. ,,Ty bolesti jsou normální. Kdyby ty bolesti byly častější nebo silnější tak to prosím nahlaste sestře slečno Plattová." ,,Jistě." ,,Ještě si Vás později přijdu zkontrolovat. Zatím nashledanou." ,,Nashledanou." Rozloučily jsme se s ním a on odešel z pokoje.

Grace

Po odchodu doktora Cullena jsme ještě chvilku zůstaly u Esme. ,,Zítra si pro tebe přijdeme hned brzy ráno." Ujišťovala ji Beatrice. Esme chtěla pohnout hlavou na souhlas, ale když se o to pokusila, tak se jí obličej stáhl do bolestné grimasy. ,,Radši se moc nehýbej." Řekla jí matka představená. Esme se na ní usmála. V tu chvíli jsem se podívala na hodiny, které visely na zdi pokoje. ,,Nechci rušit tuto chvilku, ale za chvíli začne večerní mše." Upozornila jsem matku představenou a Beatrice. ,,Ach ano, ten čas utekl tak rychle." Řekla matka představená. ,,Už musíme jít." Dodala pak ještě. Rozloučily jsme se tedy s Esme a rychle se vydaly do kostela.

Esme

Když tety odešly, tak jsem zavřela oči. Snažila jsem se usnout, ale moc se mi to nedařilo. Po chvíli jsem zaslechla zavrzaní postele a pak tichý hlas. ,,Haló ty tam spíš?" Otevřela jsem oči na důkaz toho, že jsem ještě vzhůru. ,,Ne ještě nespím." Řekla jsem a podívala se do tváře dívce, která mě sledovala z druhé postele. Zřejmě se právě probudila. ,,Jsem Samantha." Představila se mi. ,,Já jsem Esme." ,,Esme, to je hezké jméno." Usmála se na mě. ,,Díky." Usmála jsem se též na ní. ,,Proč tu ležíš?" Zeptala se mě po chvíli ticha. ,,Malá nehoda v kuchyni." Řekla jsem s úšklebkem. ,,A proč ty?" ,,No malá nehoda při chůzi ze schodů." A na důkaz svých slov mi ukázala svou pravou nohu, která byla v sádře od kolena. Chápavě jsem se na ní usmála.