Jiný život

Dětství

Grace 

S Esme jsme zůstaly v klášteře. Šli jsme do jejího pokoje. Esme si sedla na postel a já vedle ní. ,,Tak copak by jsi chtěla dělat Esme?" Zeptala jsem se jí. ,,Budeme si hrát na schovávanou." Navrhla natěšěně. ,,A nehrály jste si na schovávanou s tetou Beatrice náhodou celé dopoledne. ,,Hrály." Usmála se Esme. ,,A to tě to ještě neomrzelo?" ,,Ne." Zasmála se Esme. ,,Tak dobře." Usmála jsem se tedy a přešla k protější stěně a začala jsem počítat.

Esme

Teta Grace začala počítat a já jsem otevřela dveře pokoje a vyběhla jsem na chodbu. Pak jsem běžela do společné místnosti a tam jsem se schovala za starou pohovku. Pak se ozvalo už jdu. Trochu jsem se zachichotala a pak jsem čekala. Asi po deseti minutách se otevřely dveře a vešla teta Grace. ,,Esme, kdepak jsi?" Ptala se a hledala mě přitom po místnosti. Nakonec mě přeci jenom našla. ,,Tak jo Esme, teď počítáš." Usmála se na mě a já se otočila ke stěně. ,,Deset, dvacet, padesát." Začala jsem počítat a teta Grace se šla schovat. Chvíli jsem ji hledala a nakonec jsem ji našla v jídelně schovanou pod stolem. 

Po roce

Beatrice

Esme dosáhla před třemi týdny věku šesti let a tak jsme se všichni domluvili, že jí dáme do školy, jako ostatní děti. Tak jsme jí koupili tašku a všechny potřebné věci a prvního září jsme ji se sestrou Grace doprovodili poprvé do školy. Ten den měli školu jen jednu hodinu a tak jsme tam s Grace na Esme rovnou počkaly. ,,Myslíš, že se jí tam bude líbit?" Zeptala jsem se Grace. ,,Neboj. Bude školu milovat." Usmála se na mě. Věděla, že od té doby co jsem Esme našla před vchodem do kostela, tak mi opravdu přirostla k srdci. V podstatě mi nahrazovala dceru, kterou jsem nikdy neměla. Po hodině k nám Esme přiběhla s obrovským úsměvem na tváři. ,,Je to tam príma." Řekla a skočila mi do náruče. ,,To je dobře, že se ti tady líbí." Usmála jsem se na ní a přitiskla jsem si ji k sobě. Grace na mě mrkla a já pak Esme pustila a šli jsme zpět do kláštěra.

Esme

Ve škole se mi moc líbilo. Byla tam spousta dětí. Sedla jsem si k nějaké holčičce. Měla rezaté vlásky a modré hluboké oči. ,,Ahoj já jsem Esme." Usmála jsem se na ní. Ta holčička se na mě opatrně podívala a pak tichým hlasem odpověděla. ,,Já jsem Lily Halliwelová." Plaše se na mě usmála. ,,Jsi zvědavá na naši učitelku?" Zeptala jsem se jí po chvíli ticha. ,,Ano, jsem." Odpověděla mi stejně tiše jako před tím. Dál jsem se jí na nic neptala, protože přišla naše učitelka. ,,Ahoj děti." Pozdravila nás milým hlasem. ,,Dobrý den." Ozvalo se třídou. ,,Já jsem paní Blacková a jsem vaše učitelka." Stále se na nás usmívala. ,,A protože vás ještě neznám, tak bych byla ráda, kdyby jste se mi představili a něco mi o sobě pověděli." Řekla třídě paní učitelka a pokynula holčičkám, kteří seděly v lavicic před námi. Postavila se taková malá blondýnka a začala. ,,Já jsem Emma Winstonová. Mám ráda zvířátka a ráda pomáham mamince a tatínkovi." ,,To je hezké Emmo." Usmála se paní učitelka. Emma se posadila zpátky do lavice a postavila se dívka před ní. ,,Já jsem Elizabeth Quinová. Bydlím v tom červeném domečku vedle této školy. A ráda si hraju s naším pejskem." ,,Díky Elizabeth." Pak se postavila Lily. ,,Já jsem Lily Halliwelová. Bydlím tři ulice odsud a ráda kreslím. ,,Tak to doufám Lily, že nám brzy nakreslíš nějaký krásný obrázek." Usmála se paní učitelka a pak byla řada na mě. ,,Já jsem Esme Plattová a bydlím ve zdejší klášteře. Ráda si s tetami hraji na schovávanou." Řekla jsem. ,,Tak doufám Esme, že se nám nebudeš schovávat po třídě." Řekla se smíchem paní učitelka.

Další den

Grace

Dneska jsem Esme odvedla do školy. Dala jsem jí pusu pro štěstí a pak ji nechala zaběhnout do budovi školy. Jen co zmizela ve dveřích školy, tak jsem se vydala za ostatními na ranní mši. Cesta mi trvala asi deset minut. Mše už začala a tak jsem se potichu připojila. Sedla jsem si vedle Beatrice. ,,Tak co Esme?" Zeptala se mě Bea. ,,Už je ve škole. Nemohla se tam dočkat." Zašeptala jsem jí tiše a pak jsem se věnovala mši, kterou vedl zdejší pan farář.