Zombie apokalypsa

Odjezd

,,Neměli bychom jít nakoupit nějaké ovoce? Vitamíny taky potřebujeme k životu a ty z müsli tyčinky nezískáme..." navrhla jsem a doufala že se mnou někdo bude souhlasit...
,,Dobrej nápad, ale nemůžeme jít všichni například Clara" souhlasila se mnou Jill.
,,Já bych s tím taky souhlasila" přidala se Adriana a po ní i zbytek skupiny...
Za chvíli jsme seděli na kamenné podlaze a plánovali kdo půjde do obchodu, kdo zůstane. Kdo z těch co půjdou do obchodu bude ,,nakupovat" a kdo bude útočit. Nakonec se rozhodlo tak že pojedu já, Jill, Bill a Tobias- já a Jill budeme ,,nakupovat" a Tobias a Bill nás budou bránit. Kdo zůstane v bunkru je z pochopitelného důvodu Clara, jejíž stav se stále nelepší a Adriana, která bude dohlížet na Claru, aby jí případně mohla pomoci...
,,Vyrážíme ve tři, to je ideální čas na to, abychom tam byli za světla a mohli se tam i dýl zdržet" rozkázal Tobias. Za pět hodin vás čekám venku... Teď si jdu lehnout" dodal a odešel. Já se opět vrátila k prohrabávání papírů. A jeden z nich mě zaujal, stálo tam:
Den 523
Dnes jsme se poprvé společně dostali ven, ale furt je ještě nebezpečné pohybovat se jen tak kdekoliv po městě, stále jsou všude rozestavěni odstřelovači, kteří jsou schopní střelit do čehokoliv, když uvidí pohyb. Zdržovali jsme se především v kuchyni, kde jsme sehnali celkem dost nového jídla.

Amanda Jane, 9. ledna 1988

Po dočtení této části deníku jsem vstala a došla za Adrianou...
,,Říkala jste že jste se tu už jednou schovávala, před čím teď jsem četla další deník a prý byli ve všech ulicích odstřelovači. Co se stalo? Pro jste se tu byli nuceni schovat?"
,,No... Stalo se to tak že teroristi zastřelili nějakého významného politika, lidi začali panikařit že je naše město plné teroristů a schovali se sem... My jim zpočátku nevěřili, ale pak se ukázalo že je to pravda a všechny živé lidi bez problému zastřelí... Tak jsem přišla o manžela..." vysvětlila mi to zatímco já si znovu četla text napsaný na zmuchlaném kusu papíru a najednou mi něco došlo. ,,Vidím dobře? Píše se tu Amanda Jane?" zeptala jsem se Adriany, která stála furt vedle mě. ,,A co s tím má být? " podivila se.
,,Tak se jmenovala moje mamka a pokud je to tahle Amanda, ta z Jackova deníku vím i kdo je můj otec" přemýšlela jsem nahlas.
,,Ty neznáš svého otce?" podivila se Adriana.                                                                                                 ,,Neznám... Zemřel ještě než jsem se narodila... Mamka říkala že ho někdo zavraždil" odpověděla jsem i když to pro mě bylo těžké.                                                                                                                                                         ,,To je mi líto..." řekla po pravdě Adriana.                                                                                                                                ,,Co tady řešíte?... no to je vlastně jedno... Liss je čas" ozval se za mnou Bill, což mě překvapilo. Čekala jsem že přijde spíš Tobias, ale to je teď jedno, důležité je že teď musíme vyjet ať se vrátíme za soumra-ku. ,,Už jdu... jen se ještě rozloučím" odpověděla jsem, a protože mi bylo jasné že se taky nemusím vrátit tak jsem se šla rozloučit s Clarou a Adrianaou... Zbytek naší výpravy totiž jede s námi. Došla jsem k posteli, na které si Clara četla jeden z mnoha deníků a vyrušila jsem ji ze čtení: ,,Clar, my jedeme... jestli se nevrátíme... chci aby jsi věděla že jsem tě měla rád... byla jsi ten nejlepší člověk v mém životě..." obejmula jsem ji a bylo vidět že doufá že se vrátíme.                                                                                     ,,Liss, musíme jít" ozval se za mnou znovu Bill.                                                                                                                   ,,Už jdu" řekla jsem, pustila Claru a naposledy se na ni podívala. ,,Ahoj Clar, pamatuj že pokud to já nepřežiju, ty musíš" rozloučila jsem se a vydala se po schodech nahoru...