Byly na něm 2 čárky což symbolizavolo, že v tom jsem. Ale ne, otěhotněla jsem s nějakým chlápkem kterého ani pořádně neznám, chtěla jsem otěhotnět, ale s Filipem... Jakub, pro kterého jsem jen dě*ka, který mě akorát znásilnil tak sním.....
Jakub asi po hodině přišel, bála jsem se mu to říct. Přišel ke mě, podíval se na mě a kývnul hlavou. Sklopila jsem hlavu a podala mu test. Silně s ním hodil o zem, začal sám sobě nadávat, jakej je kripl, proč si nevzal kondom, proč tak riskoval. Zakřičela jsem bolestí, cítila jsem něco v břiše. Tím křikem jsem Jakuba vytrhla z jeho samoužírání.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedl si ke mě a řekl starostlivě. "Necháš si to vzít, nehodlám se o to starat. A pokud nepůjdeš na potrat tak to zařídím sám!" Řekl to vážně a odešel, zamknul. Lehla jsem si na postel a rozbrečela se. Jak můžu na potrat, když mě nikam nepustí, jsem tu jen vězeň který čeká na znásilnění, prodání a na další znásilnění. Jsem dě*ka, která měla to štěstí, že otěhotněla.
Z mého přemýšlení mě vzbudil Jakub který měl vedle sebe doktora. Teda doufám. Jakub nás představil, doktor byl milý člověk a rozhodně milejší než Jakub.
Potom co mě prohlédl, odešel za Jakubem. Seděla jsem na posteli a přemýšlela jestli bych využila této chvíle a utekla bych. Zvedla jsem se z postele, šla jsem ke dveřím. Vykoukla jsem a běžela po chodbě, vůbec nevím kam. Zaslechla jsem kroky tak jsem přidala, kroky jsem slyšela stále víc. Rychle jsem se podívala za sebe. Rychlým krokem za mnou šel Jakub, s naštvanou tváří. Lekla jsem se a narazila do někoho.....
