"Ty vole, ty seš fakt debil, co chceš říct Kubovi?!" "Ta čub*a by jinak uplavala!" "Chytli bychom ji při druhém konci břehu!" "Nojo furt, tak holt si bude muset najít jinou děv*u. Tahle je tuhá a myslím, že budem rádi když ji nikdo nenajde."
Mezitím co se mé tělo plavilo po řece oni seběhli dolů a moje tělo vytáhli na břeh. Ještě jsem dýchala. "Čum vole, ona dýchá! Dělej zabal jí do bundy. Nakonec nás Jakub nezabije."
Zabalili mě do bundy a vzali do náruče, opatrně naložili do auta a vyjeli. Já nic nevnímala a usnula jsem.
Když jsme dorazili, Jakub se k nám přihrnul. "Co jste jí vy dva debilové udělali?! To jste vážně tak neschopní dovézt ji v pohodě?! A proč jí kur*a krvácí záda?!" Opatrně mě zvedl a otočil k sobě zády. "A proč má v zádech kulku?! Co ste vy dva kreténi dělali?!"
Po jejich dokonalém rozhovoru mě Jakub odvedl do vily. Položil mě na gauč, vzal mu nůž a začal ho zahřívat. "Co.... co.... to děláš?" Zalapala jsem po dechu. "Jen ti pomůžu, neboj se. Akorát tohle se ti nebude líbit..." Nahřátý nůž mi přiložil k raně, začala jsem kníkat a pištět. "Už to bude dobrý, věř mi.." Odešel a vrátil se s flaškou Vodky. Nalíval ji do víčka a potom na ránu, štípalo to. Ale vydržela jsem to. Ale bylo mi líp, v tom případě...on... mi zachránil život?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nechtěla jsem věřit, že mi pomohl. Znova jsem usnula, probrala jsem se v nějakém pokoji, obyčejný. Rozhlédla jsem se a ležela jsem na Jakubově klíně, hladil mě po vlasech a díval se na mě. "Už je ti líp, princezno?" "Jo, ale.. moje záda, já.. co se vlastně stalo?" "To neřeš, ale ty si nic nepamatuješ? Že jsi zdrhla, byla na potratu, málem jsi utekla i klukům a málem jsi se utopila?" "Ne, asi ne.. ale jednu věc si pama... ten jeden z tich chlápků mi držel zbraň u hlavy, a... a kde je Denis?"
Rychle jsem se posadila a ucítila bolest v zádech. Jakub mě znova pomalu položil na postel. "Opatrně, princezno. A Denis tu není. Zůstal tam nebo někde tě hledá. Přestaň na něj už myslet. Teď jsem tu já."
Nákláněl se ke mě, podívala jsem se mu znova do očí. Ty krásné sváděcí zelenošedé oči. Vzpomněla jsem si když jsem ho viděla poprvé.
"Promiň, tohle nejde." "Proč, princezno?" "Zabil jsi někoho na kom mi záleželo, několikrát jsi postřelil Denise a Kristen, tý jste ubližovali ještě víc. Pak jsi mě znásilnil a tohle nejde odpustit a hodit za hlavu." "Ale jde, jen na to nemysli."
