Mafiánská Růže 2

9. část- Dáš mi pokoj?!

Podívali jsme si do očí.
Oceánsky modré oči, rty.. ty nejkrásnější a jeho vlasy...hmm rozplývala jsem se.
"Pojď, pomůžu ti. Jmenuji se Michal."
"Já jsem Karin."
Denis mě zvednul, Michal mi taky pomáhal. Kristen se začala vyptávat kde je nemocnice, atd. Chtěla se dostat rychle z dohledu Jakuba a spol.

Nasedli jsme do jejich auta a jeli nejdřív na stanici, a pak do nemocnice. Tam mě znova začalo bolet břicho, a řekla jsem to Kristen.
"Cooože?! Karin to si ze mě děláš prdel?! S Jakubem? Rychle pojď, musíš se toho zbavit!"
"Bohužel, ne prdel si z tebe nedělám, ano bylo to s Jakubem a chci se toho zbavit. Ale nikoho tu neznám..."
"Nevadí, nějak to vyřešíme! Tak teď pojď!"

Chytla mě za zápěstí. Šly jsme dlouhou chodbou až na nějaké dveře zaklepala. Vyšel doktor, Kristen všechno vyklopila. Doktor poslal někam sestřičku. Přišla a vedle sebe měla dalšího doktora.
Já z toho doktora ale znala,... byl to on, on který mi měl pomoct u Jakuba. Ten doktor který mě toho měl zbavit sám. Jestli zavolá Jakubovi tak jsme v prdeli.
Dívali jsme si do očí, já měla strach, on se šibalsky usmál.
"Tak já půjdu, za chvíli se uvidíme." Řekla Kristen a já myslela, že to se mnou šlehne. Doktor i sestřička odešli na chodbu. Jen co se zabouchly dveře, ten doktor se ke mě rychle přiblížil.
"Neboj, já to Jakubovi řeknu. Bojí se o tebe!"
"Tss, proč by se o mě bál, takovej debil. Nesnáším ho a on mě, k němu se nikdy nevrátím."
"To si jen myslíš, protože až to budeš nejmíň čekat, probudíš se u něj."
"Na to zapomeňte! Nikdy tam už nechci být....!"
Jen se usmál a řekl mi, že mě toho zbaví. Pak půjdu domů, tím myslel k Jakubovi.

Připravila jsem se na potrat...
Když bylo hotovo, šla jsem za
Denisem - řekla jsem mu o tom, že ten doktor může zařídit aby jsem se vrátila k Jakubovi.

Po hodině jsem uviděla přicházet nějaké gorily. Na té chodbě jsme byli jen my 4. Já, Denis a ti dva. Denis mě vzal za ruku a táhl pryč. Když jsme byli na konci uličky a nebylo kam útěku, tak se objevili oni. Bylo to jako z filmu, nebylo už kam utéct. Schovali jsme se rychle do kumbálů, já za barvy do tiskárny a Denis za 3 vozíky pro uklízečky. Nebyli jsme vidět, ale asi po par vteřinách nás našli. Barvy za kterými jsme byla schovaná odhodili k vozíkům, nějaké spadly i na Denise. Ale mlčel, ovšem když uviděl, že mi ubližují, jak psychicky tak fyzicky, rychle zasáhl.
"Já ti dám říkat jí kur*o. Nejlepší holka pod Sluncem nebude sloužit takovým kretenům jako jste vy dva!"
"Do si jenom myslíš, ty, ty..."
"Ty co?! Došla ti slovní zásoba?"
Zeptal se Denis a já dostala záchvat smíchu. Nevěděla jsem, že i v takovýchto situacích se člověk dokáže smát.
Denis se na mě usmál, a začalo to. Začali se prát a brali všechno co měli po ruce, injekce, košťata,..
Když měl Denis už vyhráno, vyndali zbraně. Jeden se rychle zvedl a chytil mě pod krkem, zbraň mi přiložil k hlavě, srdce ve mě poskočilo a nemohla jsem pořádně dýchat.
"Tak co? Necháš ji a náš necháš s ní odejít? Nebo ji máme zabít?!"